John Sinclair: Fakta versus fikce

 

     Rozhodl jsem se trochu podívat na skutečné historické pozadí některých témat, která se v sérii John Sinclair pravidelně objevují. K těmto tématům nejčastěji patří bájná Atlantida, období vlády krále Šalamouna a odkaz templářů. V tomto článku bych rád provedl takové malé srovnání vlastního pojetí Jasona Darka se skutečnými historickými fakty. Když jsem tato fakta studoval, zjistil jsem, že autor odvedl při sběru informací dobrou práci a spousta věcí opravdu věrně odpovídá skutečnosti. Značná část z toho, co pan Dark na stránkách Johna Sinclaira uvádí, má reálnou oporu v historii a je dobře podložena fakty. Je zkrátka vidět, že autor má vše pěkně nastudováno a to se pak projevuje i některých nepatrných detailech. Sám se o historii velice zajímám, ale i já musím uznat, že některé věci jsem opravdu nevěděl. V tomto ohledu jsem si tedy doplnil určité mezery a jsem za to moc rád. Kdybych o těchto věcech nečetl v Johnu Sinclairovi, tak by mě ani nenapadlo si o tom cokoliv dalšího vyhledávat. Nyní už se tedy podívejme na tři velká témata, na která jsme v sérii zatím narazili. U každého z těchto témat vždy nejprve uvedu sinclairovskou verzi v pojetí Jasona Darka a poté skutečná historická fakta. Doufám, že to pro vás bude zajímavé a zároveň i trochu poučné. Pojďme tedy směle na to.

 

Atlantida

     V Johnu Sinclairovi je Atlantida pradávná ostrovní říše, kterou obývala první a nejstarší lidská civilizace. Kromě lidí zde však žili také různí démoni a nadpřirozené bytosti. Území lidí a území démonů od sebe oddělovalo mohutné pohoří. Na Atlantidě proti sobě bojovali dva mocní nepřátelé, kterými byli mág Myxin a démon Černá Smrt. Jejich souboj trval velmi dlouho a démon Černá Smrt v něm nakonec zvítězil. Poté, co svého nepřítele porazil, nechal celou Atlantidu potopit. Vzhledem k tomu, že Myxin pak spal nějakých 10 000 let pod hladinou moře, můžeme předpokládat, že Darkova verze Atlantidy zanikla zhruba 8 000 let před naším letopočtem. Ve světě Johna Sinclaira se z dávné ostrovní říše mnohé zachovalo. V sérii hrdinové naráží na její velké části, které i v dnešní době nadále existují. Stejně tak zánik říše přežilo i poměrně velké množství různých neobyčejných bytostí. S tím, jak se série postupně vyvíjela, se rozvíjela také celá koncepce Atlantidy. Původně se mělo za to, že se z této ostrovní říše nedochovalo prakticky nic a jedinými známými přeživšími byli mág Myxin a Černá Smrt. Atlantida se původně dělila jen na území lidí a území démonů. To vše se postupem času zásadně změnilo. Dozvěděli jsme se například to, že se Atlantida dělila na mnoho různých částí, z nichž mnohé její zkázu bezpečně přečkaly. K takovým částem patří například Město mrtvých či Avalon. Postupně se také objevovaly nové a nové postavy, které pocházely z Atlantidy a přežily dodnes. Ve světě lovce duchů představuje Atlantida jakýsi prapočátek lidské civilizace a je spojena s mnohými důležitými událostmi, předměty a postavami. Tolik tedy k tomu, co napsal Jason Dark. Nyní se podíváme, co o Atlantidě říkají odborné zdroje.

     Tady je to celkem jednoduché. Žádná Atlantida podle všeho ve skutečnosti nikdy neexistovala. Jedná se pouze o fikci, kterou si vymyslel řecký filosof a matematik Platón. Ten použil příběh o Atlantidě jako ukázku ideálního státu. Mělo se jednat o utopickou společnost, ve které lidé žili spořádaně a mírumilovně v souladu se zákony svých bohů. Postupem času se však obyvatelé Atlantidy stali příliš hamižnými a domýšlivými. Ztratili svou pokoru před bohy a začali se zajímat pouze o hromadění majetku. Atlanťané zcela ztratili smysl pro čest a šlo jim jen o vlastní prospěch. Za toto chování se je vládce bohů Zeus rozhodl potrestat a nechal celou Atlantidu potopit. Vidíte, že zde se Darkova verze od té Platónovy zásadně liší. Obě verze se však shodují v tom, že byla Atlantida velkou ostrovní říší s vyspělou lidskou civilizací a k jejímu potopení došlo nějakých 8 až 10 000 let před naším letopočtem. Při hledání informací o bájné Atlantidě můžete narazit na spoustu různých teorií a spekulací o tom, kde se mohla tato říše původně nacházet.

     Většina těchto teorií spadá do podobné kategorie jako teorie o tajemných kruzích v obilí, Lochnesské příšeře nebo sněžném muži. Podle některých názorů mohla být Atlantida ve skutečnosti starověká Kréta. Ta však nebyla nikdy potopena. Dále se uvažuje o starověké Tróji, která však rovněž nezanikla přírodní katastrofou. Existují ještě další představy, ale ty jsou už opravdu přitažené vlasy. Jediné známé zmínky o Atlantidě se vyskytují v Platónových spisech Timaios a Kritias. V těch se píše, že se Atlantida nacházela někde za Héraklovými sloupy a zanikla okolo roku 9600 před naším letopočtem. Předpokládá se, že by Héraklovy sloupy měly být Gibraltarský průliv. Atlantida by tak měla ležet někde v atlantském oceánu. Jak už jsem ale napsal, to vše je nejspíš pouhá fikce. Existence vyspělé lidské civilizace okolo roku 10 000 před naším letopočtem je prakticky vyloučena. Kromě Platónových spisů navíc neexistují žádné další zdroje a jeho samotný příběh působí spíš jako taková pohádka s ponaučením. Téma je to však bezpochyby zajímavé a použít ho v sérii John Sinclair byl od pana Darka určitě dobrý nápad.

 

Král Šalamoun

     Od určité doby má biblický král Šalamoun v sérii John Sinclair významnou pozici. Podle Jasona Darka to nebyl jen moudrý a bohatý panovník, nýbrž také muž, který dobře rozuměl magii a nadpřirozenu. Šalamoun zřejmě také znal tajemnou formuli, která aktivuje kříž proroka Ezechiela. Jeho největším nepřítelem byl temný bůh Baal se svými vyznavači. Ti se krále Šalamouna pokoušeli svrhnout z trůnu a nastolit tak nový řád. Samotný John Sinclair se při jednom ze svých případů dostal do minulosti, kde takovémuto pokusu o převrat zabránil. V souvislosti s Šalamounem je v sérii zmiňována také královna ze Sáby. Ta sice vládla své vlastní vzdálené říši, ale obdivovala královu statečnost a moudrost. V příbězích Johna Sinclaira je Šalamoun často spojován s hexagramem, který by prý měl být jeho posvátná pečeť. Hexagram se nachází také na Johnově kříži a to přímo uprostřed. Král Šalamoun je v sérii opředen mnoha tajemstvími a jeho spojitost s křížem proroka Ezechiela je nejasná. Dále má určitou vazbu na bájnou Archu úmluvy, která se v jisté době nacházela v jeho vlastnictví. Šalamoun měl ve svém držení také mocný meč nabitý silnou magickou energií. John tento meč později získal a když se při jedné cestě do minulosti s králem osobně setkal, získal jeho svolení, aby si meč ponechal. Všechna Šalamounova tajemství však ještě doposud odhalena nebyla. Tolik se píše v Johnu Sinclairovi. Teď se opět podíváme, jak to bylo s králem Šalamounem ve skutečnosti.

     Na rozdíl od bájné Atlantidy král Šalamoun skutečně existoval a ví se toho o něm celkem dost. Pan Dark si zde už tudíž nemohl tak moc vymýšlet a musel se aspoň trochu držet historických faktů. Podle těch se Šalamoun narodil roku 1011 př. n. l. v Jeruzalémě. Byl synem známého biblického krále Davida. Vlády se ujal přibližně roku 970 př. n. l. a poté vládl až do roku 931 př. n. l., kdy ve věku asi 80 let zemřel. Šalamoun byl podle všeho nesmírně moudrý a za jeho vlády dosáhla země obrovského rozmachu. Hospodářský i kulturní rozkvět izraelského království byl v té době skutečně nevídaný. Tento král byl prý také nejbohatším panovníkem své doby. Během 40 let jeho vlády se země nedotkla žádná válka a panoval zde stálý mír. Zmínka o tom je i v Johnu Sinclairovi číslo 498 – Šalamounova znamení. V tom samém dílu je rovněž zmínka o tom, že za Šalamounovy vlády zde už docházelo k určitému vnitřnímu rozkladu izraelské společnosti. To je pravda stejně jako to, že tento král nechal postavit hned několik významných staveb. Mezi ně patří například první jeruzalémský chrám stojící na Chrámové hoře, který byl však později zničen.

     Šalamoun je také tradičně považován za autora několika biblických textů. Jeho nesmírnou moudrost prý přišla obdivovat také Královna ze Sáby, která v Johnu Sinclairovi hraje rovněž významnou roli. O této královně už tolik ověřených informací není a je více opředena tajemstvími. Pan Dark si tak v jejím případě mohl více vymýšlet. Na rozdíl od toho, co se píše v Johnu Sinclairovi, není známo, že by se král Šalamoun nějak věnoval magii či okultismu. Stejně tak není známo ani to, že by měl u sebe nějaký nadpřirozený meč. Toto už je samozřejmě jen autorova fikce stejně jako to, že měl král něco společného s Johnovým magickým křížem. Co se týče Šalamounovy pečeti, tak tam není dodnes zcela jisté, zda se skutečně jednalo o hexagram. Hexagram je spojován především s králem Davidem a odtud také pochází název Davidova hvězda. To by bylo ke králi Šalamounovi asi tak vše. Je vidět, že si to pan Dark dobře nastudoval a zná i různé zajímavé detaily. Král Šalamoun a Královna ze Sáby jsou pro sérii John Sinclair určitě velmi zajímavým zpestřením.

 

Templáři

     Templáři jsou jedním z významných témat, které se v Johnu Sinclairovi pravidelně objevují. V Darkově pojetí se jedná o mocný řád bohatých a vzdělaných rytířů, kteří zasvětili svůj život boji ve jménu křesťanského Boha. Tento řád byl pak na začátku 14. století zrušen a jeho příslušníci většinou popraveni jako kacíři. V Johnu Sinclairovi se ovšem píše, že někteří templáři přežili a jejich řád se v určité podobě zachoval až dodnes. Tito rytíři prý po sobě také zanechali obrovský majetek, který by se měl ukrývat na nějakém neznámém místě. Podle Sinclaira se templářský řád v určité době rozdělil na dvě části. Zatímco jedna z nich nadále uctívala Boha, ta druhá začala uctívat démona Bafometa. Ten je v podstatě jednou z více podob Ďábla a tvoří třetinu samotného Lucifera. Templáři, kteří vstoupili do služeb zla, prováděli v minulosti různé temné rituály, při kterých svému pánovi přinášeli i lidské oběti. Dobří templáři sloužící Bohu se je proto po celou dobu snažili zlikvidovat. Zlí templáři měli samozřejmě se svými protivníky stejné úmysly. Kvůli tomu tedy mezi nimi neustále probíhala dlouhá a nikdy nekončící bitva. Ve světě John Sinclaira v dnešní době existují obě skupiny. Jak hodní, tak i zlí templáři neustále pátrají po Temném grálu. To by měl být předmět s velkou magickou mocí. Jedním z významných představitelů hodných templářů byl jistý Hector de Valois. Ten byl kdysi vlastníkem Johnova kříže. Hector je v celé sérii velmi důležitou postavou, která má vazbu na spoustu různých událostí. Tolik k Johnu Sinclairovi. Nyní se podívejme, jak to bylo s templáři doopravdy.

     Templáři byli rytířským řádem, jehož celý název zněl Chudí rytíři Krista a Šalamounova chrámu. Tento řád původně vznikl někdy v letech 1119 až 1120 a to v důsledku první křížové výpravy. Když křesťané dobyli posvátné město Jeruzalém a začali do něj opět proudit poutníci z celé Evropy, bylo potřeba zajistit jejich bezpečnou přepravu. Právě to bylo původně úkolem templářů. Tito rytíři střežili obvyklou trasu, která začínala v přístavu Jaffa a končila až v Jeruzalému. Templářský řád se už od začátku těšil přízni krále i duchovenstva. Během následujícího čtvrtstoletí došlo k jeho velkému rozmachu a počet jeho příslušníků již čítal více než 300. Templáři se pak během druhé křížové výpravy stali významnou silou, která měla na tehdejší události zcela zásadní vliv. Jejich úkolem už nebyla jen ochrana poutníků, nýbrž se přímo účastnili bitev. Význam templářského řádu stále narůstal a spolu s ním i jeho velikost a majetek. V polovině 13. století už byli templáři jedním z nejmocnějších řádů středověké Evropy. Roku 1244 však křesťané přišli o Jeruzalém a od té doby se jim už nepodařilo dosáhnout žádného významného úspěchu. Důležitým mezníkem pak byl rok 1291, kdy padla poslední křesťanská pevnost a všichni křižáci tak museli celou oblast opustit. Řád templářských rytířů poté působil ve Francii, kde měl významné postavení.

     Velké bohatství a samostatnost řádu, právě to bylo trnem v oku francouzskému králi Filipovi IV. Sličnému. Tomu se podařilo přesvědčit papeže Klementa V., aby templářský řád exkomunikoval. Templáři pak byli obviněni z kacířství a začalo jejich hromadné zatýkání. K tomu došlo v pátek 13. října 1307. Právě odtud pak pochází pověra, že pátek 13. je nešťastný den. Zajímavostí je, že templáři byli mimo jiné obviněni z uctívání Bafometa, což mělo být jiné jméno pro Ďábla. Souvislost mezi Bafometem a templáři tudíž není něco, co by si pan Dark jen tak vymyslel. Na rozdíl od jeho verze však řád templářů ve skutečnosti nikdy obnoven nebyl a úplně zanikl. Templáři prý také údajně pátrali po Svatém grálu. V Darkově pojetí se jedná o Temný grál a v jeho příbězích byl nakonec i nalezen. Jak tedy sami vidíte, templáři z Johna Sinclaira jsou poměrně věrným obrazem skutečných templářů. Zásadní rozdíl spočívá především v tom, že v sinclairovské sérii se templářský řád dochoval dodnes a k tomu se navíc rozdělil na dobrou a zlou část. Pan Dark si tam také přidal své vlastní postavy jako například Hectora de Valois. Téma templářů je velmi rozsáhlé a zajímavé. Série John Sinclair si s ním tedy určitě vystačí ještě na dlouhou dobu.

 

     A to by bylo asi tak vše. Doufám, že jste se při čtení nenudili a třeba jste se i dozvěděli něco nového. Témata jsou to podle mě velmi zajímavá. Většinou se totiž jedná o věci, které nejsou nějak notoricky známé a čtenář tak může být lecčím i trochu překvapen. Je dobré vědět, že si to pan Dark důkladně prostudoval a nevařil jen tak z vody. Uvidíme, s čím dalším ještě v budoucnu přijde. Pozoruhodných historických období a postav je spousta, takže má rozhodně z čeho vybírat. Já osobně bych byl zvědavý třeba na něco z období raného novověku. V té době se magie a okultismus těšily mezi lidmi velké oblibě, takže by se tady jistě dalo najít nějaké zajímavé nosné téma na pěkných pár desítek příběhů. No nic, necháme se raději překvapit. Věřím, že i v budoucnu se v sérii jistě zase objeví něco zajímavého a zklamáni určitě nebudeme.

 

Zpět