Top 10 příběhů Johna Sinclaira

1. část

 

Díly 1-50

 

     Po nějaké době zvažování jsem se rozhodl udělat žebříček těch nejlepších příběhů Johna Sinclaira. Jelikož by pro mě však bylo příliš obtížné udělat takovýto výběr z celé série, zvolil jsem poněkud schůdnější formát. Rozhodl jsem se, že budu postupovat vždy zhruba po padesáti dílech a pro každou takovou padesátku udělám samostatný žebříček deseti nejlepších příběhů. Bude se tedy jednat o celou sérii článků, z nichž každý nabídne ojedinělý pohled do rozdílných období dlouholeté kariéry lovce duchů. Jako první nás pochopitelně čeká úplný začátek, kdy se u této série teprve formovaly její základní poznávací znaky a pravidla. Možná i proto jsou příběhy z tohoto období natolik zajímavé a z dnešního pohledu i neobvyklé. Jason Dark si tehdy vše teprve oťukával a zkoušel, jakým směrem by se asi tak mohly jeho příběhy vydat. Zároveň se však snažil čtenáře už od začátku zaujmout a dokonale vtáhnout do děje. Byly to tedy právě tyto první díly, které se vyznačovaly obrovskou dávkou napětí, akce a nečekaných zvratů. Myslím, že asi nemusím nikomu říkat, jak obtížné pro mě bylo vybrat z této nesmírně zdařilé padesátky pouhých deset příběhů, které mě zaujaly nejvíce. Přesto se mi to po určité době a s velkou snahou nakonec přece jen podařilo a já bych se teď o svůj výběr rád podělil. Můžeme s tím tedy hned začít.

 

10. JS 49 - Strašidelný dům

     V tomto případě se jedná o klasické hororové téma. Starý dům, v němž straší duchové minulosti. Strůjkyní všech hrůzných událostí je tentokrát jedna starší žena, jež uzavřela pakt s temnými silami. Ačkoliv se zpočátku může zdát, že půjde jen o další variaci na poněkud obehrané téma, opak je pravdou. Jason Dark zde totiž dokázal zkombinovat několik osvědčených motivů a vytvořit z nich něco zcela nového, originálního a svěžího. Již samotný začátek tohoto příběhu nabízí skvělou hororovou atmosféru, ze které doslova mrazí. Téma strašidelného domu dokázalo příznivce žánru vždy zaručeně vyděsit, protože zasazuje zlé síly přímo do míst, kde by se měl každý člověk cítit v bezpečí, tedy u sebe doma. Autor zde tuto myšlenku zpravoval na výbornou a nabídl čtenářům poctivý hororový příběh s hutnou atmosférou, který zároveň obsahuje také prvky napínavého krimi. Zpočátku je vše zahaleno mrazivou aurou tajemna a teprve postupně odkrýváme hrůzné tajemství, které dům paní Longfordové ve skutečnosti skrývá. Na tomto příběhu je mimo jiné zajímavé také to, že John je zde tentokrát o něco pasivnější a hlavní roli přebírá jeho přítelkyně Jane. Ta se důmyslně vydává za novou potenciální nájemnici, aby se dostala do středu děni a měla tak možnost celou záhadu rozluštit. Detektivka ovšem netuší, že si ji majitelka domu vyhlédla jako další oběť svých temných rejdů. Do děje se pak navíc zapojí také jeden nebezpečný kriminálník a jeho poněkud naivní přítelkyně. Lovec duchů tak bude mít tentokrát práce až nad hlavu a půjde o skutečně napínavé dobrodružství. Strašidelný dům je zkrátka skvělou ukázkou důmyslného a originálního pojetí klasického hororového tématu. Autor zde dokázal příjemně překvapit něčím novým a neokoukaným a právě proto si tento příběh určitě zaslouží umístění v mém žebříčku.

 

9. JS 33 - Gondola smrti

     Tento příběh nás zavede do Benátek a představí nám jednu velice nebezpečnou sektu, která vraždí mladé a krásné dívky. Vyznavači Zlatého lva jsou skutečně nelítostní zločinci, kteří se nezastaví vůbec před ničím. Jejich nesmírnou krutost můžeme vidět hned v úvodu příběhu, kdy jim padne za oběť jedno nevinné děvče. Zápletka pak začne gradovat, když se v rukou fanatiků ocitne také manželka Johnova nejlepšího přítele Sheila Conollyová. Času je málo a lovec duchů musí napnout všechny síly, aby mladou ženu zachránil. Tento díl je poněkud neobvyklý a to hned z několika hledisek. Za prvé se zde nevyskytují žádní démoni, nýbrž skupina nebezpečných zločinců, kteří jsou však téměř stejně krutí. Dále tu pak máme nové prostředí, v němž se John zpočátku nedokáže až tak dobře zorientovat. Zajímavá je také velká dávka akce, která u těchto starších dílů nebývala až tak obvyklá. Pořádných fyzických soubojů si zde užijeme vrchovatě, stejně tak jako napínavých střetů, jichž se účastní velké množství lidí. Gondola smrti je jedním z těch příběhů, které sice nejsou nijak zvlášť strašidelné, ale místo toho jsou nesmírně zábavné. Tento díl je zkrátka jedna velká akční jízda od začátku až do konce. Autor se zde pořádně odvázal a místo  tajemné a mysteriózní atmosféry tentokrát vsadil především na našlapaný děj. K tomu si pak ještě přičtěte zajímavé prostředí jednoho slavného italského města a pěkně zpracovanou historku o Zlatém lvu. Na své si samozřejmě přijdou příznivci Billa a Sheily Conollyových, kteří tentokrát dostali až nebývale velký prostor. Gondola smrti určitě patří k těm stěžejním příběhům první padesátky, které každému čtenáři nadlouho utkví v paměti. Proto má své čestné místo také zde v tomto žebříčku.

 

8. JS 4 - Márnice hraběnky L.

     A nyní tu máme jeden z těch úplně prvních příběhů lovce duchů. Márnice hraběnky L. je v rámci celé série velmi významným počinem a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je kupříkladu to, že se právě v tomto díle vůbec poprvé objevují upíři. Kromě toho se zde také pomalu začínají objevovat klasické prvky a dějová schémata. John na případu spolupracuje s Billem a oba působí jako dokonale sehraný tým. Každý z nich přitom pátrá i samostatně a příběh tak nabízí hned dvě dějové linie. Hlavní zápletka spočívá v tom, že se v jednom starém hradě přestavěném na dívčí internát začínají dít jisté znepokojivé věci. John se na místo ihned vydá. Tentokrát však vystupuje v přestrojení jako nový učitel. Myslím, že už jen tento základní nápad s lovcem duchů, který vyšetřuje inkognito v dívčí škole, jasně naznačuje, že to tentokrát bude stát opravdu za to. A taky že ano. Tísnivé prostředí starého hradu, tajemné sklepení, v němž číhá hrozivé zlo a spousta potenciálních obětí, to vše dělá z tohoto dílu skutečně strašidelný zážitek. Myslím, že to byl právě tento příběh, s nímž se sérii skutečně pořádně rozjela a představila lovce duchů v té nejlepší formě. Těch památných scén je zde opravdu nepočítaně. Stačí zmínit například okamžik, kdy John po příjezdu na internát poprvé vstoupí do svého pokoje a nalezne zde "dárek na uvítanou". Závěrečné finále v oné hraběnčině tajemné márnici je pak také patřičně akční a dramatické. Lovec duchů zde ještě vůbec nepoužívá stříbrné kulky, takže jeho souboj s upíry rozhodně není žádná legrace. Narozdíl od pozdějších příběhů tu jde při každé takové konfrontaci doslova o život a právě díky tomu jsou tato střetnutí nesmírně napínavá. Zajímavostí je pak také to, že se jedná o první dobrodružství, v němž jako Johnův hlavní protivník vystupuje žena. Celkově vzato je tedy Márnice hraběnky L. mimořádně vydařený díl, který jasně vybočuje z řady a určitě stojí za opakované přečtení.

 

7. JS 13 - Armáda neviditelných

     Opět jeden z těch památných a hodně neobvyklých dílů. Lovec duchů zde tentokrát nebojuje proti nějakým duchům či démonům, ale proti jednomu šílenému vynálezci a jeho zločinecké bandě. Aby to nebylo tak jednoduché, má hlavní zloduch k dispozici tajemný vynález, s jehož pomocí dokáže kohokoliv učinit neviditelným. K případu se navíc připlete také Johnův přítel Bill, který účinky onoho aparátu pocítí na vlastní kůži. Tohle je přesně ten typ příběhu, v němž nejde ani tak o strašidelnou atmosféru, jako spíš o pořádnou dávku napětí a akce. Všechny souboje s neviditelnými jsou bez výjimky velmi zajímavé a originální. Překvapivá slabina těchto protivníků mnohé čtenáře také zajisté potěší. Za velmi zdařilý považuji také nápad s nechtěnou záměnou Johna za jeho přítele. Tento díl je zkrátka už od začátku nesmírně zábavný. Jeho zápletka čtenáře ihned chytne a nepustí až do samého konce, který je v tomto případě opravdu akční a velkolepý. Autor zde opět perfektně ukázal, jak dokáže převzít nějaké známé téma a vytvořit z něj něco nového a zcela nevídaného. Tentokrát navíc dochází také k neobvyklé výměně rolí, kdy se do středu dění dostává především Bill a John se naopak ocitá na vedlejší koleji. Dalším zajímavým prvkem je i poněkud nezvyklý motiv hlavních padouchů, kterým v tomto případě vůbec nejde o nějakou službu temným silám, ale prostě jen o peníze a moc. Všechny tyto věci dělají z Armády neviditelných skutečně výjimečný příběh, na který člověk jen tak nezapomene. Důkazem může být třeba i to, že podobná zápletka se v sérii od té doby už dlouhá léta neobjevila. Upíry, ghouly či vlkodlaky jsme tu měli již mnohokrát, ale neviditelní byli vskutku něčím jedinečným. Myslím, že ze všech uvedených důvodů si tento příběh umístění v mém žebříčku rozhodně zaslouží.

 

6. JS 38 - Zjevení z Dartmooru

     U tohoto dílu jsem si byl už od začátku jistý, že bude rozhodně stát za to. V okolí nechvalně známé věznice Dartmoor se najednou objeví jakýsi zelený netvor, který tu rozpoutá velké pozdvižení. Celá věc je ještě zvláštnější vzhledem k tomu, že přibližně ve stejné době z dartmoorského vězení uprchli dva vězni. Případem je nakonec pověřen John, který se nechá do Dartmooru dopravit v utajení jako nový vězeň. Lovec duchů zde pak musí čelit nejen nepřátelsky naladěnému řediteli a jeho pobočníkovi, ale také svému násilnickému spoluvězni. Nakonec také odhalí identitu tajemného muže, který za celou věcí se zelenými netvory stojí. Tento příběh je zajímavý především svým netradičním pojetím. John zde tentokrát nevyšetřuje jako vrchní inspektor Scotland Yardu, nýbrž se vydává za odsouzeného zločince. Taková zápletka zní skutečně velmi slibně a troufám si říct, že autor z ní dokázal vytěžit maximum. Za pozornost pak rozhodně stojí také skutečná identita hlavního zloducha. Za celou sérii se už objevila spousta různých překvapivých odhalení, někdy zdařilejších a někdy zase méně zdařilých. V tomto případě se však ono překvapení rozhodně povedlo a můžu říct, že něco takového jsem skutečně nečekal. Určitě bych také rád zmínil velmi znepokojivé prostředí páchnoucího močálu, jenž se nedaleko věznice rozkládá. Tato kulisa v příběhu vytváří skvělou tísnivou atmosféru. Zjevení z Dartmooru se může chlubit opravdu strhujícím dějem, který zaujme hned od začátku a postupem času čím dál víc graduje. V podstatě všechny scény ve vězení lze považovat za nesmírně poutavé a čtenář je při nich dokonale vtažen do děje. John je zde odkázán pouze sám na sebe a nemá nikoho, kdo by mu mohl krýt záda. Navíc se musí obejít i bez svých zbraní, což dělá celou situaci ještě mnohem dramatičtější. Tohle je přesně ten typ příběhu, který si člověk zapamatuje jako jeden z těch výjimečných a proto jsem ho sem také zařadil.

 

5. JS 26 - Jeskyně duchů

     Tak a nyní se dostáváme ke druhé polovině mého žebříčku. Na pátém místě se umístil příběh s názvem Jeskyně duchů. V tomto díle se John musí střetnout s jedním mocným démonem uvězněným v tajemné jeskyni. Aby mohl být tento strašlivý démon propuštěn na svobodu, potřebuje k tomu několik pečlivě vybraných lidských obětí. Právě kvůli této podmínce je do případu nedobrovolně zatažen také Johnův přítel Bill se svou manželkou Sheilou. Řekl bych, že takovým hlavním poznávacím znakem tohoto dílu jsou démoničtí rockeři, kteří mají místo hlav umrlčí lebky. Nápad je to jistě zajímavý a musím přiznat, že když jsem tento příběh četl poprvé, tak na mě tito hroziví protivníci opravdu zapůsobili. Velký prostor tentokrát dostává především Sheila, která je démonickými rockery unesena a poté držena na jednom odlehlém místě. Mohu s klidem říct, že Sheila vždycky velmi dobře fungovala jako taková dáma v nesnázích a pokaždé, když ji někdo unesl, tak to s ní čtenář napjatě prožíval. Za celou dobu, co tato série vychází, se již spousta nejrůznějších postav ocitla v něčím zajetí či smrtelném nebezpečí, ale musím říct, že právě v případě Sheily to bylo vždycky nejpůsobivější. Samozřejmě musím také ocenit onen velmi zajímavý nápad s postupným sbíráním přesně zvolených obětí, díky nimž může hlavní zloduch opět získat svou svobodu. Tento díl má zkrátka všechno, co si jen může každý správný fanoušek přát. Propracovaný a velmi napínavý děj, nápadité protivníky, zajímavý charakterový vývoj jedné z vedlejších postav a pořádné akční finále. Tentokrát stojí za pozornost i některé dialogy a to zejména ty, které mezi sebou pronášejí rockeři. Je vidět, že pan Dark si jejich psaní skutečně náramně užíval. V tomto případě se zkrátka jedná o velice zdařilý díl, u kterého si každý čtenář zajisté přijde na své. Myslím, že páté místo v mém žebříčku je u tohoto příběhu rozhodně zasloužené.

 

4. JS 32 - Putování do záhrobí

     Jen málokterý díl by se mohl chlubit označením klasický John Sinclair tak moc, jako právě tento. Příběh Putování do záhrobí je v podstatě takovým základním dějovým schématem, od kterého se pak v budoucnu odvíjela drtivá většina Johnových dobrodružství. Máme tu přesně to, co ke každému hororovému románu tradičně patří. Malá zapadlá vesnice, kterou sužují démonické síly, starý hrad, kde tito démoni sídlí a v neposlední řadě také jeden tajemný kočár, jenž své cestující odváží rovnou do záhrobí. Celý příběh je pak ještě rozšířen o kriminální zápletku s dvojicí únosců, kteří unesou jednu malou dívku. Právě u tohoto dílu je krásně vidět, jak pěkně může fungovat ono nezvyklé spojení detektivky a hororu. Putování do záhrobí je příběhem, který doslovně naplňuje význam pojmu strašidelné krimi. Už od začátku je tu tolik napětí, že by se dalo krájet. Úvodní scéna je naprosto dokonalá a perfektně navozuje to správné mrazení v zádech. Příběh je zajímavý mimo jiné i tím, že lovec duchů tentokrát stojí proti nepřátelům, jejichž původ, schopnosti a motivy nejsou úplně zřejmé. V tomto případě totiž nejde o žádný známý typ démonů, s nímž by měl John nějaké předchozí zkušenosti, a proto musí víceméně improvizovat. Nejlepším příkladem toho je především scéna, v níž lovec duchů obelstí jednoho z dvojice nepřátel nečekaným ale přitom zcela prostým trikem. Právě tohle mi u novějších dílů chybí. Ta autorova kreativita při vymýšlení různých důmyslných způsobů, jak vyzrát na všemožné nadpřirozené protivníky. Celkové dramatičnosti příběhu pak určitě značně napomáhá také fakt, že v ohrožení života se tentokrát ocitá malé dítě, o které se čtenář přece jen vždycky bojí o něco víc, než by se bál o dospělého člověka. Když to shrnu dohromady, má tento díl všechno, co by si jen čtenář mohl přát. Úžasnou atmosféru, napětí, zajímavé protivníky a opravdu strhující závěrečný střet. Pro mě osobně je Putování do záhrobí skvělým příkladem skutečně zdařilého příběhu.

 

3. JS 18 - Hrůzný rej na šibeničním vrchu

     A máme tu třetí místo. Na něm se umístil díl s názvem Hrůzný rej na šibeničním vrchu. Pořád jsem přemýšlel, proč je tento příběh tak skvělý a nakonec mi to došlo. Tento díl je zajímavý především svým naprosto nepředvídatelným dějem, který hned na začátku chytne a už nepustí. Za značnou pozornost stojí už jen ten úvodní text, který zní velmi znepokojivě, ale čtenář přitom vůbec netuší, o co zde vlastně půjde. A takhle to pak pokračuje pořád dál. Ačkoliv si člověk může udělat určitou představu, proti komu se zde asi bude bojovat, způsob, jakým se příběh vyvíjí, je zcela nečekaný. Tentokrát zde není jen jedna nepřátelská strana, nýbrž hned dvě a ty ještě navíc stojí proti sobě. K tomu si pak ještě přičtěte úžasné dvojité finále a máme tu jeden z vrcholů Darkovy rané tvorby. Vzpomínám si, že když jsem tento díl četl úplně poprvé, neuvěřitelně jsem si ho užíval. Je tu spousta skvělých akčních scén, nečekaných zvratů, hrozivých protivníků v podobě tlupy kostlivců a v neposlední řadě také svérázná postava místního hrobníka. Za zmínku rovněž stojí velmi zajímavé kulisy, kterými jsou kupříkladu ponurý hluboký les, vesnický hřbitov či samotný šibeniční vrch. V ohrožení života se tentokrát navíc ocitnou postavy, které jsou velmi sympatické a čtenář to tak s nimi může dokonale prožívat. Jako protiváhu k nim tu máme trojici hlavních zloduchů, u kterých se můžeme jen dohadovat, který z nich je víc odporný. To vše pak ještě umocňuje strhující dějový spád, který člověka nenechá ani na chvíli v klidu. Hrůzný rej na šibeničním vrchu zkrátka patří k těm příběhům, v nichž se pořád něco děje a zároveň přitom vůbec není jasné, jak se to celé nakonec vyvine. Myslím, že asi není potřeba nijak zdlouhavěji vysvětlovat, proč se zrovna tento díl ocitl na třetím místě mého žebříčku. Je to prostě kultovní záležitost a rozhodně jeden z těch památných milníků celé série.

 

2. JS 36-37 - Cirkus "Lucifer"/Cesta lebek

     Ačkoliv se v tomto případě jedná o dva samostatné příběhy, rozhodl jsem se je sem umístit jako jeden celek. Vtip je totiž v tom, že oba díly na sebe ve skutečnosti tak trochu navazují a to především díky postavě hlavního zloducha Mandarína. Ten byl pro Johna natolik zdatným soupeřem, že dokázal přežít jejich první vzájemné střetnutí, což se předtím podařilo pouze Doktoru Smrti. Dle mého názoru je velká škoda, že Mandarín v sérii nevydržel ještě o něco déle a neobjevil se ve více příbězích. Jeho plány totiž byly velice propracované a důmyslné. Tento padouch byl zajímavý rovněž tím, že jsme se o něm téměř nic nedozvěděli a tak kolem něj pořád visela určitá aura tajemna. Při svém prvním výstupu se Mandarín pokusil rozpoutat v Londýně teror za pomoci svého cirkusu plného různých zločinců, upírů, ghoulů a jiných monster. Ačkoliv byly jeho zlotřilé plány nakonec překaženy Johnem Sinclairem, jemu samotnému se k velkému překvapení všech čtenářů podařilo uniknout a záhy nato vyrukoval s úplně novým plánem. Tentokrát se pokusil ovládnout celé londýnské podsvětí za pomoci skupiny kostlivců v gangsterských kostýmech. Mohu s klidem říct, že jak Cirkus "Lucifer", tak i Cesta lebek rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co se v průběhu první padesátky objevilo. Oba dva příběhy mají nesmírně propracovaný děj se spoustou překvapivých zvratů a napínavých akčních scén. V Cirkusu "Lucifer" se John musí vypořádat s celou bandou nebezpečných protivníků, kteří mu dokážou způsobit nemalé potíže. On sám se přitom na okamžik stane součástí Mandarínova velkolepého představení. V Cestě lebek pak zase nahlédneme do zákulisí londýnského podsvětí, které toho času ovládají dva znepřátelení zločinečtí bossové. To však platí jen do chvíle, než se na scéně objeví gang vraždících kostlivců se samopaly. Jak můžete sami vidět, oba příběhy jsou velice nápadité a originální. Po celou dobu má přitom čtenář oprávněný dojem, že lovec duchů tentokrát nebojuje jen proti nějakému druhořadému gaunerovi, ale proti skutečnému mistrovi zločinu. Právě díky tomu jsou také tyto dva příběhy tak zajímavé a poutavé. Myslím, že druhé místo je v tomto případě více než zasloužené.

 

1. JS 19, 21-24 - Sága Doktora Smrti

     Tak a konečně tu máme první místo. To patří bez jakýchkoliv pochybností pětici dílů, které dohromady tvoří velký dějový celek o Doktoru Smrti. Myslím, že asi nemá žádný smysl diskutovat o tom, že právě tento rozsáhlý příběh je rozhodně tím nejzajímavějším, co může první padesátka nabídnout. Autor Jason Dark zde poprvé vyzkoušel nápad, díky kterému se jeho série později stala tak úspěšnou. Tím nápadem byl pokus o nějaký větší a ucelenější příběh, jenž by se skládal z více na sebe navazujících dílů. Zároveň čtenářům také poprvé představil protivníka, který se svými schopnostmi dokázal hlavnímu hrdinovi plně vyrovnat a v sérii vydržel až překvapivě dlouho. Je sice pravda, že i všechny předchozí příběhy byly velmi zdařilé, ale přece jen tu chyběla nějaká ucelenější dějová linka, která by to celé táhle pěkně kupředu. Ačkoliv by se dalo říct, že schéma "jeden díl, jeden případ" zpočátku fungovalo velmi dobře, donekonečna se s tím zajisté vystačit nedalo. Autor správně pochopil, že jeho série potřebuje nějakou velkou bombu, která by u čtenářů vzbudila skutečné nadšení. Právě z tohoto důvodu vytvořil postavu Doktora Smrti, nového nepřítele, který se měl od všech předchozích zásadně lišit. Jason Dark hned na úvod naznačil, že tento protivník je předním služebníkem samotného Asmodise, čímž mu dodal patřičný význam. Brzy nato pak všechny čtenáře přesvědčil o tom, že tentokrát zřejmě půjde o mnohem těžší váhu, než na jakou byli doposud zvyklí. Již při svém prvním výstupu se Doktor Smrt projeví jako geniální zločinec a nadmíru zdatný soupeř. V tomto díle se zápletka točí okolo jednoho pouťového domu hrůzy, v němž řádí děsivá monstra. Ve skutečnosti se jedná o voskové figuríny vytvořené z mrtvých těl.

     V pozadí všeho stojí samozřejmě Doktor Smrt, který sice nakonec neuspěje, ale na druhou stranu se mu podaří uniknout, aby se mohl někdy v budoucnu opět vynořit s novým plánem. K tomu dojde hned vzápětí v příběhu s názvem Jezero hrůzy, kde se tento zloduch pokusí vypustit z vodních hlubin jednu hrozivou příšeru a rozpoutat tak teror. Po těchto událostech pak následuje díl s názvem Satanův služebník, v němž se Doktoru Smrti podaří Johna unést a vytvořit jeho dvojníka. Toho pak pošle do Londýna, aby zabil Johnovy přátele. Vzájemné měření sil poté pokračuje v díle Krvavá svatba, v němž se lovec duchů společně s Jane Collinsovou a Billem Conollym ocitne na jednom starém rumunském zámku. Ačkoliv už to na chvíli vypadá, že by mohl být s Johnovým úhlavním nepřítelem nadobro konec, lovec duchů s ním musí změřit síly ještě jednou a to v díle s názvem Doktor Smrt se vrací. Jako památku si John z tohoto dlouhého a namáhavé souboje odnese malou jizvu na tváři. Za své zásluhy je pak povýšen na vrchního inspektora. Asi není třeba dodávat, jak velký význam tento příběh pro celou sérii měl. Během těchto pěti dílů se vůbec poprvé naplno projevil její skutečný potenciál. Samozřejmě i zde je ještě stále vidět, že vzhledem k nepravidelnosti, s jakou tehdy John Sinclair vycházel, se autor nemohl pořádně rozjet a musel svůj první velký příběh ukončit poměrně brzy. Když pak lovec duchů dostal svou vlastní románovou řadu, Jason Dark se do toho konečně pustil naplno a začal vytvářet skutečně propracované zápletky, které čtenáře doslova uchvátily. Vůbec poprvé však něco takového nabídla právě sága Doktora Smrti, a proto si těchto pět dílů rozhodně zaslouží první místo v mém žebříčku.

 

     Tak a to by bylo pro tentokrát vše. Souhlasíte s mým výběrem nebo byste dali přednost úplně jiným příběhům? Je mi jasné, že každý má pochopitelně jiný vkus a to, co se líbí mně, může být pro někoho jiného klidně jedním velkým zklamáním. Každopádně budu moc rád, když tímto svým žebříčkem trochu povzbudím zájem o tyto staré romány a příběhy Johna Sinclaira obecně. Určitě mě potěší, pokud se někteří fanoušci k těmto dílům časem opět vrátí a budou mít třeba i chuť si o nich popovídat s ostatními. Pro mě osobně to byl velmi příjemný výlet do minulosti a pěkná připomínka toho, proč mě vlastně tato série vždycky tak bavila. Ačkoliv jsem měl zpočátku trochu obavu, že už pro mě tyto staré sešitové romány nebudou z dnešního pohledu příliš zajímavé, opak byl pravdou. Tyto počáteční příběhy zkrátka vůbec nestárnou, ale naopak zrají jako víno. Příště se podíváme na díly 51-101, ve kterých už se to s tou hlavní dějovou linií začalo trochu víc rozjíždět. Jsem si jistý, že ani v tomto případě pro mě nebude výběr deseti nejlepších příběhů vůbec jednoduchý a bude to zajisté velmi těžké rozhodování. Věřím ale, že se mi to nakonec podaří a i příští článek bude přinejmenším stejně zajímavý jako tento. Prozatím se tedy rozloučím a začnu pilně pracovat na nové top desítce.

 

Zpět