Top 10 příběhů Johna Sinclaira

2. část

 

Díly 51-101

 

     Tak a máme tu druhý díl z mé série článků, v nichž se zabývám deseti nejlepšími příběhy Johna Sinclaira z každé padesátky. Minule jsme se vrátili na úplný začátek série a připomněli si její první vrcholy. Jako vůbec nejzajímavější příběh jsem nakonec vybral pětidílnou ságu s Doktorem Smrtí. Domnívám se, že pro takovýto výběr bylo hned několik rozumných důvodů. Každý však může mít odlišné preference a někdo jiný by mohl za vítěze zvolit třeba i takový příběh, který se v mém žebříčku kupříkladu vůbec neocitl. Koneckonců, jak se říká, sto lidí sto chutí. Tentokrát budu provádět výběr z čísel 51-101. Jelikož už se série v tomto období začala velmi zajímavě rozjíždět, je jasné, že to pro mě bylo tentokrát ještě o něco obtížnější než minule. Nakonec jsem ale přece jen vybral oněch deset příběhů, které mě oslovily ze všech nejvíce. Jsem přitom opravdu zvědavý, kolika lidem jsem se svým výběrem trefil do vkusu. Tentokrát to bylo poněkud složitější i proto, že už tu máme různé delší dějové linie, které se roztáhly na větší počet dílů a tvoří určitý uzavřený celek. Tím pádem jsem z těchto rozvětvenějších příběhů musel vybrat jen ty opravdu nejlepší, jelikož jsem tu chtěl mít místo i pro některé jednorázové, ale přesto velmi zdařilé kousky. Neztrácejme už tedy čas a podívejme se na to, co všechno se dostalo do mého žebříčku.

 

10. JS 54 - Damona, služebnice Satanova

     Tento příběh obsahuje klasické dějové schéma, jež se v sérii vyskytuje poměrně často. V podstatě se tu jedná o jakýsi tajemný ženský spolek, jehož stoupenkyně oddaně slouží silám zla. Navenek však všechno vypadá úplně neškodně, a proto není vůbec jednoduché proti těmto temným rejdům jakkoliv zakročit. Jak jsem říkal na začátku, toto téma se v sérii objevilo již mnohokrát, ať už lépe či hůře zpracované. Damona však byla úplně prvním takovýmto příběhem a já si troufám tvrdit, že možná i tím úplně nejlepším. Zápletka je v tomto případě velmi dobře propracovaná. Na počátku je tu bohatá rodina de Lorcových, jež skrývá jedno temné tajemství. Lucille a její dcera Damona se totiž upsaly ďáblu a chtějí pro něj vytvořit spolek věrných služebnic. Nicnetušící ženy se pomalu dostávají do jejich magického vlivu a poté jsou nuceny vraždit své manžely. Tento zapeklitý případ se postupem času dostane až k Johnovi, který si s ním zpočátku také neví rady. Brzy však zjistí, jak se věci doopravdy mají a on sám se poté ocitá v ohrožení života. Lovci duchů tentokrát s vyšetřováním případu pomáhá jeho přítelkyně Jane Collinsová, která se v určité chvíli také dostane do ďábelského vlivu Damoniny sekty. Právě tuto část příběhu považuji za vůbec nejlepší. Jedná se o velmi překvapivý a napínavý zvrat, který celou zápletku značně dramatizuje. Tento příběh je zajímavý mimo jiné i proto, že má hned několik motivů. Máme tu například vyhrocené vztahy v rodině de Lorcových, kde proti sobě stojí nejen otec s matkou, ale kromě toho také jejich dvě dcery. Takovéto zajímavé rodinné drama tehdy ještě nebylo v sérii úplně obvyklé. Dále je tu pak celá ta zápletka s Damoninou sektou, která dělá z obyčejných žen vraždící bestie. K tomu si ještě přičtěte onen nečekaný zvrat s Jane a opravdu napínavé finále, které je zároveň perfektně vygradované. Když to shrnu všechno dohromady, máme tu nesmírně vydařený díl, kterému vůbec nic neschází a čtenář si u něj užije spoustu zábavy a napětí. Pro mě je Damona jasnou kandidátkou pro můj žebříček.

 

9. JS 97 - Zahrada tíživých přeludů

     U tohoto příběhu stojí za pozornost především jeho originální námět. Přece jen si myslím, že mít za sebou téměř sto dílů a přitom pořád přicházet s takto zajímavými nápady je od autora rozhodně úctyhodný výkon. John má tentokrát co do činění s jednou tajemnou sochařkou, která žije na malém ostrově obklopena pouze svými kamennými výtvory. Ve chvíli, kdy její sochy ožijí a začnou kolem sebe rozsévat smrt, je lovci duchů jasné, že bude muset najít nějaký způsob, jak tomu učinit přítrž. Jako již mnohokrát dříve Johnovi pomáhají jeho věrní přátelé Bill a Suko, bez kterých by se při řešení tohoto případu rozhodně neobešel. Příběh čtenář strhne už od samého začátku a ani na chvíli jej nenechá v klidu. Vše nakonec dospěje až k dramatickému vyvrcholení, jež se odehrává na ostrově plném oživlých soch. Kromě toho pak určitě stojí za zmínku také působivé prostředí malé vesnice, která se v blízkosti onoho ostrova nachází. Když to shrnu všechno dohromady, máme tu originální zápletku se zcela novým a neobvyklým druhem protivníků, spoustu napětí a akce, několik nečekaných zvratů, zajímavé prostředí a dramatické finále, v němž se tentokrát John musí spolehnout na pomoc svých přátel. K tomu si pak ještě připočtěte Černou smrt číhající v pozadí a máme tu krásnou ukázku skvěle napsaného příběhu. Zahrada tíživých přeludů je zkrátka typickým příkladem toho, jak kvalitní díly v tomto období vznikaly. Jason Dark měl tehdy obrovskou spoustu zajímavých nápadů a celá série působila velmi svěžím a neokoukaným dojmem. Toto je prostě John Sinclair v té nejlepší formě. Spíše než na neustálé vrstvení různých dějových motivů je zde kladen důraz především na poutavou atmosféru, napínavé zvraty a propracované postavy. Ačkoliv je Zahrada tíživých přeludů pouze klasickým řadovým dílem, díky přítomnosti Černé smrti může mít čtenář oprávněný dojem, že jde přece jen o součást něčeho trochu většího. Právě tato návaznost je velká výhoda, kterou mají příběhy z druhé padesátky oproti těm z té první. Zároveň však děj pořád navazuje jen velmi volně, takže určitě nehrozí, že by se v něm čtenář nějak ztrácel. Celkově vzato je tedy Zahrada tíživých přeludů přesně takovým příběhem, jaký si umístění v mém žebříčku rozhodně zaslouží.

 

8. JS 56 - Hra s démonem

     Tento díl je významný hned z několika důvodů. Především je to vůbec první příběh Johna Sinclaira, který je napsán v ich-formě. Troufám si tvrdit, že pro dlouholeté čtenáře je vyprávění z pohledu první osoby něčím, bez čeho už si tuto sérii ani nedokážou představit. Je to zkrátka takový charakteristický rys, který je s příběhy lovce duchů již navždy neodmyslitelně spojený. Další věcí, jež stojí za pozornost, je určitě to, že se v tomto díle do děje aktivně zapojí nebývale velké množství Johnových přátel. Něco takového se až doposud prakticky nestávalo. Lovec duchů obvykle spolupracoval jen s naprostým minimem spojenců a v úplně prvních dílech byl často odkázán jen sám na sebe. Tady už se však kolem něj pomalu začíná formovat jakýsi okruh jeho nejbližších, který pak bude v pozdějších dílech fungovat jako dobře sehraný tým. Je to právě tato týmová spolupráce Johna a jeho přátel, co má pro současné příběhy naprosto klíčový význam. Třetím významným prvkem tohoto dílu je pak zjištění, že Bill a Sheila spolu čekají dítě. Jejich syn Johnny bude hrát v budoucnu velmi důležitou roli a stane se jednou z postav, bez kterých už si dnes člověk tuto sérii vůbec nedokáže představit. Hra s démonem je tedy v mnoha ohledech opravdu přelomovou událostí a to i přesto, že se zde vlastně neobjevuje žádný významný protivník. Zápletka se tentokrát točí okolo Johnových narozenin a jednoho neobyčejného dárku, který k nim má dostat. Jedná se o starobylou šachovou soupravu, kterou pro něj pořídili Bill s Sheilou v jednom malém obchůdku se starožitnostmi. Věci se však vyvinou trochu jinak, než jak manželé Conollyovi zamýšleli. Obchodník, od něhož šachovnici koupili, je totiž ve skutečnosti nebezpečný uctívač ďábla a když se mu nyní naskytla jedinečná příležitost odstranit ze světa jeho úhlavního nepřítele, rozhodně si ji nenechá uniknout. Všichni Johnovi přátelé se tak ocitají uprostřed smrtící šachové partie, při níž musejí bojovat o své holé životy. Ačkoliv už se zápletka s oživlými šachovými figurkami objevila v poměrně velkém množství různých literárních či filmových děl, v době, kdy tento příběh poprvé vyšel, byla ještě pořád něčím novým a originálním. Tentokrát navíc dojde k přímému útoku na Johna a jeho přátele, takže má čtenář pocit, že jde o něco opravdu velkého. Řekl bych, že asi nemá smysl dále rozebírat, proč si právě tento příběh zaslouží místo v mém žebříčku.

 

7. JS 88 - Jezdci

     Tento příběh je důležitý především proto, že zásadním způsobem rozšiřuje mytologii celé sérii. Hororoví jezdci se sice v Johnu Sinclairovi již jednou objevili, jenže tehdy jsme se o nich nedozvěděli skoro vůbec nic. Snad jen to, že se jedná o Čtyři jezdce Apokalypsy a že jsou v určitém spojení s Černou smrtí a Spukem. V příběhu Jezdci se však naše znalosti značně prohlubují. John se zde poprvé setkává s tajemným pojmem AEBA, který by prý mohl představovat hrozbu pro celou Zemi. Postupně se dozvídáme, že AEBA je ve skutečnosti zkratka pro uskupení čtyř mocných démonů, jejichž cílem není nic menšího než úplné ovládnutí lidského světa. Spolu s tím vyplouvají na povrch také informace o tom, jaké je vlastně spojení mezi těmito démony a čtyřmi Hororovými jezdci. Než se však Johnovi podaří odhalit všechna tajemství, jež se za tajuplným slovem AEBA skrývají, bude muset bojovat o svůj holý život. Musím říct, že v tomto přídě se jedná o mimořádně napínavý příběh, který každého čtenáře naprosto strhne svým zcela nečekaným a nepředvídatelným dějem. Na začátku tu máme jen jedno velmi zvláštní slovo, jehož význam zůstává čtenářům prozatím neznámý. Postupně se však dozvídáme čím dál víc a než se kdokoliv naděje, máme tu vskutku bombastické finále, v němž se musí lovec duchů utkat se čtveřicí apokalyptických jezdců. Všechno funguje na jedničku. Zápletka je patřičně zamotaná, akce opravdu velkolepá a zvraty zcela nečekané. Samotné odhalení toho, co se vlastně za slovem AEBA skrývá je pak vážně nápadité. Nevím, do jaké míry tu autor skutečně vycházel z nějaké známé mytologie anebo jestli popustil uzdu své vlastní fantazii, ale musím uznat, že tohle rozuzlení se mu opravdu povedlo. Mohu každému zaručit, že odhalení, k němuž v tomto příběhu dojde, stojí rozhodně za to. Zároveň se také jedná o tématiku, s níž se bude v budoucnu velmi často pracovat a která bude pro celou sérii naprosto klíčová. Právě proto jsou Jezdci tak důležití. Ustanovují totiž status quo pro obrovskou spoustu nadcházejících dílů. To vše v jednom jediném, mistrně napsaném příběhu. Myslím, že z výše uvedeného jasně vyplývá, proč by se měli Jezdci umístit v mém žebříčku.

 

6. JS 64 - Příšerné taxi

     Nyní tu máme příběh, v němž se John vypraví do New Yorku, aby zde zastavil pekelnou jízdu jednoho démonického taxíku. Možná se ptáte, proč je zrovna tento díl tak zásadní a já vám na to hned odpovím. Poprvé se zde totiž objevuje vládce Říše stínů - Spuk. V době, kdy tento díl původně vyšel, byli již čtenářům představeni nepřátelé jako Černá smrt či mág Myxin. Měli jsme tu tedy dva nové mocné protivníky. Respektive tři, pokud počítáme i Belphégora. V této situaci na scénu rázně vstoupil démon Spuk, jenž celou sérii nesmírně obohatil a vnesl do ní další novou dějovou rovinu. Myslím, že už jen za tohle by mu měli být čtenáři patřičně vděční. Když se teď ovšem vrátíme zpátky k příběhu Příšerné taxi, rád bych se v krátkosti zmínil o tom, co všechno se mi na tomto dílu líbí. Kromě spousty jiných věcí je to kupříkladu to, jak perfektně dokázal autor vylíčit atmosféru New Yorku sedmdesátých let. Na to, že pan Dark v této mnohamilionové metropoli nikdy nebyl, je schopen velmi přesvědčivě popsat, jak to tam vypadá. Ani nevím, jak se mu to vlastně povedlo, ale člověk si při čtení tohoto dílu dokáže velmi živě představit onu atmosféru rušným ulic nočního velkoměsta osvětlených spletí zářivých reklamních světel a obřích billboardů. Příběh je ale samozřejmě soustředěn především na démonický taxík a jeho provozovatele Spuka. Tento mocný démon je zde zatím vylíčen jen jako taková méně závažná hrozba. Ačkoliv dokáže odolat Johnovým stříbrným kulkám, člověk má z tohoto dílu pocit, že půjde jen o nějakého vedlejšího protivníka, který se možná ještě párkrát objeví a poté bude úspěšně zlikvidován. Kdyby tehdy čtenáři skutečně věděli, co se ze Spuka nakonec vyklube, tak by asi vůbec nevycházeli z úžasu. Tento díl má velmi pěkně propracovanou zápletku, během níž se John nejednou ocitne v ohrožení života. Člověk by zpočátku ani nevěřil, že se takový vcelku jednoduchý námět s hororovým taxíkem může rozvinout do tak zajímavého příběhu. Když to shrnu, máme tu vše, co bychom si jen mohli přát. Napínavý a dynamický děj plný překvapivých zvratů, působivé prostředí amerického velkoměsta a samozřejmě také důstojného protivníka v podobě Spuka. Troufám si tvrdit, že tohle všechno je zajisté dostatečným důvodem pro umístění Příšerného taxi v mém žebříčku.

 

5. JS 76 - Pekelný jezdec Maringo

     A nyní už se dostáváme k prvním pěti místům. Na tom pátém se umístil příběh s názvem Pekelný jezdec Maringo. Tento román tak trochu klame tělem. Na první pohled totiž působí jako nějaký úplně obyčejný řadový díl o jakémsi přízračném Indiánovi. Opak je však pravdou. Troufám si tvrdit, že právě Pekelný jezdec Maringo je jedním z dějově nejdůležitějších dílů z druhé padesátky. V tomto jednom jediném románu se zkrátka stihne odehrát tolik věcí, že čtenář vůbec nevychází z údivu. Konečně je pevně ustanoveno současné rozložení sil a tím pádem už tedy přesně víme, kdo je s kým a kdo proti komu. Dozvídáme se, jaké je spojení mezi Černou smrtí, Spukem a Hororovými jezdci, kteří se v tomto příběhu objevují vůbec poprvé. Kromě toho se také podíváme do Říše stínů a zjistíme, jaké tajemství skrývá. Kromě všech těchto lákadel je tu pak samozřejmě také hlavní zápletka s pekelným jezdcem Maringem, která je rovněž velmi zajímavá. Indiánská mytologie v sérii až doposud žádnou velkou roli nehrála, takže se rozhodně jedná o takové příjemné zpestření. V tomto případě navíc nejde o nic menšího než o zkázu nepředstavitelných rozměrů, což u čtenářů pochopitelně výrazně zvyšuje pocit napětí. K nejlepším momentům tohoto dílu ovšem zajisté patří Johnova návštěva Říše stínů. Spuk se zde konečně představuje jako velice mocný démon, jehož rozhodně není radno nijak podceňovat. Oproti jeho předchozímu výstupu v Příšerném taxi je to skutečně velké překvapení. Stejně tak jako první výskyt čtyř apokalyptických jezdců, o nichž se toho sice zatím příliš nedozvíme, ale kteří určitě představují velmi lákavý příslib do budoucna. Dále tu pak ještě máme Černou smrt, která zpovzdálí tahá za nitky a celý ten démonický kruh uzavírá. Jak už jsem psal, jen zřídkakdy jsem měl u nějakého jednodílného příběhu pocit, že se v něm odehraje tolik důležitých věcí a že se celkový děj posune o tak obrovský kus dopředu. A k tomu všemu pak ještě zcela nevídaný a velmi nebezpečný protivník v podobě Maringa. V tomto románu je toho zkrátka tolik, že si prostě každý čtenář musí zákonitě přijít na své. Nevím, co víc bych měl k tomuto skvělému dílu ještě říct, abych dostatečně vyzdvihl jeho nesporné kvality. Zkrátka si ho přečtěte a uvidíte sami. Já osobně jsem s byl Pekelným jezdcem Maringem natolik spokojen, že jsem ho sem prostě musel po zásluze zařadit.

 

4. JS 100-101 - Žlutý ďábel/Křížová výprava

     Tak a máme tu čtvrté místo. Na něm se umístil dvoudílný příběh, jenž se téměř celý odehrává v Hong Kongu a pojednává o souboji s jedním mocným čínským démonem zvaným Žlutý ďábel. Ten je podle pověsti synem samotného Fu Man Chu a slouží mu armáda upírů a krys. O tom, že tato pověst skutečně nelže se záhy na vlastní kůži přesvědčí také John a jeho parťák Suko, kteří se do Hong Kongu vydají, aby zde zjednali pořádek. Zatímco se Suko vypraví obnovit jistá stará přátelství, John zamíří do jednoho pohřebního ústavu, jehož majitelem by měl být jakýsi vlivný muž jménem Huang. Když tam však lovec duchů konečně dorazí, nesetká se tu s Huangem, nýbrž s jeho mladou a půvabnou dcerou. Poté, co je hned vzápětí napaden dvojicí upírů, John rychle pochopí, že je zde na správné stopě. Bohužel však nakonec padne do léčky a jeho vyhlídky nevypadají vůbec růžově. Z dalšího děje bych už prozradil snad jen to, že se společně s hlavním hrdinou podíváme na palubu jedné staré plachetnice a Suko potká osudovou ženu svého života. Huangova krásná dcera se totiž jmenuje Shao a já už jistě nemusím prozrazovat, jak to s ní bude pokračovat dál. Kromě prvního výskytu této nanejvýš důležité postavy se může Žlutý ďábel pochlubit také velmi zábavným, napínavým a zcela nepředvídatelným dějem. Akce střídá akci, prostředí se mění každou chvíli a jak Johnova, tak i Sukova dějová linie jsou obě nesmírně zajímavé a poutavé. K tomu všemu tu pak ještě máme onoho tajemného Žlutého ďábla. Jedná se o velice mocného a nebezpečného protivníka, který by rád ovládl celý dálný východ. John má tentokrát opravdu co dělat, aby přežil a při řešení tohoto případu se rozhodně neobejde bez pomoci svého přítele Suka. Klíčovou roli zde však sehraje především Číňanka Shao, jež se od této chvíle stává nedílnou součástí Johnova týmu. Člověk by vůbec nevěřil, že se takto důležitá postava, bez níž by si dnes už celou sérii ani nedokázal představit, objeví až ve stém díle. Pan Dark zkrátka usoudil, že ani dobrák Suko nemůže žít věčně sám a bez partnerky, a proto mu jednu nadělil. To od něj bylo opravdu milé, že ano? Na Sukovu dosavadní osamělost koneckonců poukazuje i sám John v samotném závěru příběhu. Je to jeden z těch mála okamžiků, kdy se hlavní hrdina obrací přímo ke čtenářům a to je vždycky něco, co rozhodně potěší. Myslím, že důvody, proč se zrovna tento příběh nachází na čtvrtém místě, jsou již zcela zřejmé a my tedy můžeme pokročit dál.

 

3. JS 69-70 - Šílenec s houslemi/Zaživa pohřben

     A nyní už tu máme stupnici vítězů. Bronzovou medaili tentokrát získává dvoudílné dobrodružství složené z příběhů Šílenec s houslemi a Zaživa pohřben. Ačkoliv jsem původně zvažoval zařadit do tohoto žebříčku také příběh Strašidelný zámek, v němž se poprvé objevuje démon Černá smrt, nakonec jsem se rozhodl zařídit to trochu jiným způsobem. Když se totiž démon Černá smrt v sérii objevil úplně poprvé, nepůsobil ještě ani zdaleka jako taková enormní hrozba co v pozdějších dílech. Vlastně to byl jen pouhý služebník jakéhosi tajemného superdémona a podle všeho nikterak významný soupeř, který by lovci duchů neměl činit žádné větší obtíže. Tuto představu však čtenářům autor hned vzápětí důsledně vyvrátil. Došlo k tomu jednak v románu Upíří kostlivci a poté především ve vůbec prvním dvoudílném příběhu celé série. Ano, tušíte správně, že se jedná právě o onen příběh, o kterém se nyní chystám psát. Podívejme se ale napřed, o čem to celé vlastně je. V první části tohoto dvoudílu se nám představuje jistý profesor Zarcadi, který je podle všeho velmi talentovaným houslovým virtuosem. Tento muž ovšem skrývá také jedno děsivé tajemství, jež postupem času vyplouvá na povrch. John se mezitím dozvídá, že démon Černá smrt je zpět a usiluje o jeho život. Než však stihne lovec duchů cokoliv podniknout, ocitne se jeho přítelkyně Jane Collinsová v zajetí hrozivých démonů. Když se pak John konečně vypraví do akce, tak nemá ani tušení o tom, že už je pro něj připravena dřevěná rakev s jeho vlastním jménem na víku. Tentokrát to vypadá, že lovce duchů už snad skutečně nic nezachrání. Řekl bych, že už jen tento stručný dějový nástřel jasně naznačuje, že v tomto případě určitě půjde o něco zcela mimořádného. A taky že ano. To, co začíná v jedné zapadlé vesnici, se posléze přesune až do hrozivé říše démonů, v níž nakonec dojde k dramatickému souboji na život a na smrt. Kromě toho tu však máme jednu opravdu památnou scénu, v níž se John ocitne v oné dřevěné rakvi, jež pro něj byla připravena a poté je v ní zaživa pohřben. No uznejte sami, že tohle je prostě něčím, co se v sérii hned tak nevidí. Stejně jako u příběhu Satanův služebník, v němž Doktor Smrt vyřízne Johnovi kus kůže na tváři, čímž mu způsobí jeho charakteristickou jizvu, má čtenář i u toho dvoudílu oprávněný pocit, že se děje něco zcela zlomového. Myslím, že právě tohle je ten příběh, v němž si démon Černá smrt spravedlivě vyslouží titul Johnova úhlavního nepřítele. Žádný jiný díl, který bych si na tomto krásném třetím místě vyjímal lépe, mě prostě a jednoduše nenapadá.

 

2. JS 83-85 - Drákulovi by bylo ctí...

     Tak a pomalu se blížíme do finále. Na druhém místě mého žebříčku se umístila upíří trilogie, již jsem souhrnně pojmenoval Drákulovi by bylo ctí. V období druhé padesátky nebyly ještě třídílné příběhy ani zdaleka tak běžné jako dnes. Troufám si tedy říct, že když už se náhodou nějaký takový objevil, byla to jasná záruka toho, že půjde o něco zcela mimořádného. Nejinak je tomu i v tomto případě. Trilogie, v níž se lovec duchů utká s upírem Daluarkem, blízkým příbuzným samotného hraběte Drákuly, nabízí pořádnou dávku napětí, akce, překvapivých zvratů a také jedno zcela zásadní odhalení týkající se Johnova stříbrného kříže. Toto odhalení navíc neučiní nikdo jiný, než proslulý lovec upírů František Marek známý také jako Napichovač. Ten se v této trilogii objevuje vůbec poprvé a musím uznat, že se rozhodně jedná o nástup ve velkém stylu. Celý příběh začíná v malé rumunské vesnici Petrile, v níž dojde k probuzení obávaného Černého hraběte. Tím není nikdo jiný než již zmíněný Drákulův synovec Daluark, jenž se po mnoha letech dlouhého spánku opět pokouší obnovit svou někdejší moc. Daluark kolem sebe brzy shromáždí početný zástup upírů a s jejich pomocí rozpoutá v Petrile značnou paniku. Do věci se proto musí vložit John se Sukem, před nimiž tentokrát leží opravdu nelehký úkol. Zatímco se oba přátelé společně s Markem postaví upíří hrozbě v Petrile, Daluark zamíří do západní Evropy, aby zde rozšířil řady svých krvelačných druhů. Do případu je pak proti své vůli zatažena také Sheila Conollyová se svým malým synkem Johnnym. Jak to bude celé pokračovat dál, už prozrazovat nebudu. Řeknu jen tolik, že pokud vás náhodou někdy zajímalo, co přesně znamenají ta čtyři písmena na koncích Johnova kříže, tak v tomto příběhu máte konečně možnost dozvědět se o tom něco víc. Vlastně by se dalo říct, že to byla právě tato trilogie, díky níž získal křížek svůj zásadní význam a postupně se stal tou nejcennější a nejúčinnější zbraní v boji proti silám temna. Vzhledem k tomu, jak nesmírně důležitou roli hraje Johnův kříž v pozdějších příbězích, dal by se tento třídílný příběh klidně označit za jakýsi počátek nové éry. Zároveň se také jedná o mimořádně epické a velkolepé dobrodružství. Tentokrát tu máme opravdu nebývale mocného protivníka, jenž se nespokojí s ničím menším než vytvořením nové rozsáhlé říše. Trilogie Drákulovi by bylo ctí je prostě perfektním příkladem toho, jak by měl vypadat dokonalý příběh s upíří tématikou. Víc už k tomu nemám co dodat. Drákula tedy obsadil stříbrnou příčku a my se nyní podíváme, jaký příběh se umístil na prvním místě.

 

1. JS 73-75 - Dívka z Atlantidy

     Dlouho jsem přemýšlel o tom, který díl bych pro tentokrát vybral jako vítěze, až jsem si nakonec uvědomil, že vlastně ani není příliš o čem dumat. Myslím, že trilogie o probuzení mága Myxina, kterou jsem souhrnně nazval Dívka z Atlantidy, si první místo bezpochyby zaslouží. Toto dobrodružství je zajímavé mimo jiné i tím, že se jedná o vůbec první třídílný příběh série. Zároveň také představuje počátek opravdu velkých a epických ság, jež se postupem času staly nedílnou součástí této románové řady. Podobně jako dějová linie s Doktorem Smrtí byla i trilogie Dívka s Atlantidy obrovským krokem kupředu a velmi důležitým mezníkem. Autor zde totiž začal pomalu budovat mnohem větší a rozsáhlejší svět, než jaký nám byl až doposud prezentován. Poprvé se dozvídáme o Atlantidě, bájné ostrovní říši, jež kdysi dávno zmizela pod hladinou moře. V tomto případě se jedná o naprosto klíčový motiv, který bude hrát v dalším vývoji série nesmírně důležitou roli. Jsou tu však i jiné novinky. Až doposud se všechno točilo jen okolo Johnova souboje proti silám temnot. Na jedné straně stál vždy lovec duchů se svými spojenci a na straně druhé představitelé světa démonů. V trilogii Dívka z Atlantidy se však tento status quo zásadně mění, jelikož do hry vstupuje ještě třetí strana. Ta je zastoupena mágem Myxinem, jenž je úhlavním nepřítelem Černé smrti. Tento mág však nemá zrovna v lásce ani Johna Sinclaira a přestože mu jednou pomůže, z dlouhodobého hlediska zůstává jeho zatvrzelým protivníkem. Máme tu tedy zbrusu novou postavu, která může fungovat jednak jako obávaný nepřítel, ale zároveň také jako užitečný spojenec. Jak už jsem říkal, tato trilogie určuje status quo na několik dalších let dopředu. Figurky jsou rozestavěny a hra může začít. John a Suko se dostávají na stopu bájné Atlantidy. Během svého pátrání se setkávají s mágem Myxinem, jenž byl Černou smrtí uvržen do dlouhého spánku trvajícího bezmála deset tisíc let. Myxin pak Johnovi přislíbí svou pomoc při jeho pokusu o zničení Oka démona, mocného magického artefaktu, jenž patří Černé smrti. Do tohoto případu se ovšem zapojí také Jane Collinsová, která se tentokrát ocitne doslova na prahu smrti. Prostředí, v němž se děj této trilogie odehrává, je velmi různorodé. Dobrodružství, jež začíná prosluněném v Řecku, nakonec vyvrcholí až v pošmourné skotské krajině. Do hry se poté zapojí také upíři, takže o nedostatek různorodých protivníků tu určitě nouze není. Když to tedy shrnu všechno dohromady, mohu s klidem říct, že trilogii Dívka z Atlantidy představuje přesně to, co má člověk na této sérii rád. Je to jeden z těch stěžejních příběhů, na nichž celá tato řada stojí a není se tedy vůbec co divit, že zrovna tato trilogie obsadila v mém žebříčku první místo.

 

     Tak to bychom měli. Výběr to byl tentokrát opravdu těžký a já už jsem velmi zvědavý, jestli jsem se s ním někomu trefil do noty. Možná, že ano a možná třeba vůbec ne. Každý samozřejmě může mít jiný názor a je dost dobře možné, že z těch deseti příběhů, které jsem vybral, by se v žebříčku někoho jiného neobjevil třeba ani jeden. Jak už jsem ale psal minule, mou hlavní snahou bylo především to, abych tyto staré, avšak neméně kvalitní příběhy patřičně připomněl a vzbudil o ně u čtenářů nový zájem. I když tedy bude s mým výběrem někdo souhlasit a někdo jiný zase ne, rozhodně těmto příběhům každý věnuje alespoň krátkou vzpomínku. To byl také můj hlavní záměr. Příště nás čekají díly 102-153. Pokud se ptáte, proč jsem se rozhodl ohraničit svůj výběr zrovna takto, je to proto, že díly 150-153 tvoří souvislý dějový celek, který bych jen velmi nerad nějak rozděloval. Každopádně to bude i tentokrát velmi zajímavé, protože se dostaneme až po konec jedné éry a začátek nové. Z hlediska českého vydání se už navíc přesuneme z devadesátých let do nového tisíciletí, takže to bude zase o něco blíže k současným příběhům. Pro tentokrát by to tedy bylo vše. Doufám, že se vám tento článek líbil a že snad budete stejně spokojeni i s tím příštím.

 

Zpět