Top 10 příběhů Johna Sinclaira

3. část

 

Díly 102-152

 

     Vítejte u třetího dílu mé série článků pokrývajících top 10 příběhů z každé padesátky. Tentokrát nás čekají díly 102-152. Mé rozhodování o tom, které příběhy vybrat bylo opět o něco náročnější, protože už se pomalu dostáváme k tomu nejlepšímu období Johna Sinclaira vůbec. Zároveň to pro mě bylo i značně nostalgické, protože právě díly z tohoto období jsem si tehdy už pravidelně kupoval v trafice. Měl jsem k nim tedy o něco bližší vztah než například k příběhům z první padesátky, které jsem četl až se značným časovým odstupem od jejich někdejšího vydání na začátku devadesátých let. Vzpomněl jsem si přitom dokonce i na jednu soutěž, která v těch sešitech tehdy běžela. Teď už ale k tomu podstatnému. Opět jsem vybral deset příběhů, které mě nejvíce oslovily. To, jestli budete s mým výběrem souhlasit či nikoliv, je pouze na vás. Určitě ale budu rád, když po přečtení tohoto článku přidáte i nějaké své vlastní tipy. Stejně jako u minulých dvou žebříčků jsem se i tentokrát snažil vybírat nejen příběhy, které jsou nějak dějově zásadní, ale klidně třeba i takové, které si umístění zasloužily svou propracovanou zápletkou či dramatickými zvraty. Zároveň jsem také opět dbal na to, aby byl můj výběr co možná nejpestřejší, takže tu jako obvykle naleznete příběhy ze všech pěti desítek. Myslím, že už asi nemá smysl to déle protahovat a můžeme se rovnou vrhnout na můj žebříček.

 

10. JS 142 - Ďábelští rockeři

     Tak právě tento díl je takovou typickou ukázkou příběhu, který sice není nějak zvlášť dějově důležitý, ale na druhou stranu je zatraceně dobře napsaný. Už jen ten základní nápad je jasným příslibem dobré zábavy. Jen si to představte. John se ocitne sám a bez pomoci uprostřed skotské vysočiny, kde musí čelit bandě démonických rockerů s umrlčími lebkami místo hlav. No není to paráda? Když lovci duchů nekryjí záda jeho přátelé, tak je to přece jen vždycky o poznání napínavější. V tomto případě se ještě John navíc musí starat o dvě mladé dívky - stopařky, kterým nabídl ze zcela nezištných důvodů odvoz ve svém autě. Tentokrát rozhodně nečekejte žádné zdlouhavé výslechy podezřelých a nudné pátrání, jež se příběhem pomalu vleče a nikam vlastně nevede. Ne, u tohoto příběhu se hned od první stránky začíná pěkně zostra. Již v jednom z prvních momentů tu máme velmi pěkný náznak Asmodise. Zatím je to sice pořád jen náznak, ale i ten se rozhodně počítá. Počáteční zrod Johnových nových nepřátel je bezpochyby velice poutavý a napínavý. Ze všeho nejvíc mě však zaujala především proměna samotného vůdce rockerské bandy, z něhož se stane kostlivec s hořící lebkou. Pokud se nemýlím, tak něco takového se zatím v sérii ještě nikdy předtím neobjevilo. Samozřejmě by se tu mohla nabízet autorova možná inspirace jistým slavným komiksovým hrdinou, ale já bych v tomto případě opravdu věřil tomu, že pan Dark nejspíš čerpal z vlastní fantazie. Po představení hlavních nepřátel se pak dozvídáme jednu nanejvýš důležitou informaci a to tu, že John získává své stříbrné kulky od mnichů z kláštera svatého Patrika. No řekněte, kdo by tohle tušil? Poté už následuje drsné střetnutí s bandou démonických rockerů, které je velice dramatické a vyvrcholí v opravdu velkolepé finále. Ďábelští rockeři jsou zkrátka dokonalým příkladem pořádně našlapaného dílu, který čtenáře po celou dobu nenechá ani na chvíli v klidu. V jednoduchosti a přímočarosti je někdy opravdu krása. Alespoň u tohoto příběhu to platí naprosto přesně. Napínavá děj, spousta akce a zajímaví protivníci. Tyto ingredience bohatě stačí k tomu, aby bylo o zábavu postaráno. Jistě tedy není divu, že jsem právě tento příběh umístil do svého žebříčku.

 

9. JS 108 - Hororové disko

     Další nadmíru zajímavý počin. Tento příběh si většina lidí nejspíš spojuje především s prvním výskytem pana Grimese. Já to mám samozřejmě úplně stejně. Není se ani co divit. Grimes svého času rozhodně patřil mezi Johnovy nejzatvrzelejší protivníky. V sérii navíc vydržel až nebývale dlouho. V podstatě by se dalo říct, že to byl právě pan Grimes, kdo v příbězích o Johnu Sinclairovi tak moc zpopularizoval ghouly. A to prosím dávno předtím než byl vůbec jen zmíněn třeba takový Xorron. Další postavou, která je pro tento příběh charakteristickou je pak bílá paní. Lovec duchů už se sice v minulosti s nějakými těmi čarodějkami setkal, ale tentokrát to bude mít přece jen mnohem náročnější. Jak totiž chcete zabít někoho, kdo je jen pouhým nehmotným přízrakem? A do toho je tu pak ještě jedna diskotéka, které by se měl každý rozumný člověk raději obloukem vyhnout. Tyto tři prvky tvoří dohromady jeden z nejlepších příběhů, jaké se v rámci třetí padesátky objevily. Celé se to velmi dobře čte a to už od samého začátku. Tak například rozhovor Johna s Jane o tom, kdypak se asi vezmou. Toto téma se v sérii téměř nikdy nerozebírá a právě proto čtenáře mile překvapí, když s tím autor vyrukuje takto náhle a bez varování. Samozřejmě, že se lovec duchů a jeho přítelkyně opět k žádnému řešení nedoberou, ale tento velice zábavný a vtipný dialog člověka rozhodně potěší. Stejně tak určitě potěší i menší, avšak o to dramatičtější výstup Spuka ke konci příběhu. Hororové disko je opravdu velmi povedeným mixem mrazivého napětí a příjemné oddechové zábavy. K tomu si pak ještě přičtěte originální a nepředvídatelnou zápletku, různorodé protivníky a hned několik nečekaných zvratů. Tentokrát je to navíc i dost napínavé, protože Jane se v určité chvíli ocitne ve vážném ohrožení života. Z pana Grimese se tu potom vyklube skutečně silný a nebezpečný soupeř, který Johnovi dokáže pořádně zatopit. V podstatě se vlastně jedná o takovou variaci na Doktora Smrt. Ten pak taky Grimese nahradí v pozici hlavního služebníka Ďáblovy dcery Asmodiny. Co víc k tomu ještě říct? Přečtěte si tento příběh sami a jistě hned pochopíte, proč jsem jej do svého žebříčku zařadil.

 

8. JS 117 - Ďáblova sekta

     Ačkoliv se to tak nemusí na první pohled jevit, v tomto případě se jedná o díl, který byl pro další vývoje celé série naprosto klíčový. Právě v tomto příběhu je totiž stvořena ďáblova dcera Asmodina. Když pak vezmete v potaz, jak zásadní význam měla tato postava pro všechny následující díly, jistě uznáte, že lze Ďáblovu sektu považovat za počátek úplně nové éry. Tento příběh však velmi dobře funguje také sám o sobě. Po nějaké době tu opět dostává větší prostor Johnova sekretářka Glenda Perkinsová. Ta se ve městě jednoho dne nečekaně potká se svou bývalou spolužačkou a nejlepší kamarádkou Donnou. Glenda se s ní začne znovu scházet a po několika takovýchto schůzkách jí Donna povypráví o jakémsi Dámském kroužku. Na první pohled vše vypadá naprosto neškodně a Glenda proto ráda souhlasí, že tento kroužek společně se svou kamarádkou navštíví. Hned vzápětí se však ukáže, že to byla obrovská chyba a Johnova sekretářka se rázem ocitá v ohrožení života. Ačkoliv se tento díl věnuje zrození jedné velice mocné démonky, samotný děj se drží pěkně při zemi a John zde většinu času bojuje pouze s obyčejnými lidmi. I hlavní zápletka je v tomto případě spíše klasická kriminální než hororová. Musím přiznat, že já osobně mám příběhy s výraznou kriminální zápletku o něco raději než ty čistě hororové, protože s nimi autor většinou umí mnohem lépe pracovat. Jak už jsem psal v minulém článku, téma různých čarodějnických spolků a ženských sekt uctívajících ďábla se v sérii objevuje velmi často. Pokud jsem říkal, že Damonu, služebnici Satanovu považuji za úplně první a nejlepší takovýto příběh, pak bych Ďáblovu sektu zařadil hned na druhé místo. Zápletka je velmi zajímavá hned od začátku. Postupem času pak navíc krásně graduje. Onen ženský spolek, do něhož chce Donna Glendu přivést zpočátku působí jako úplně normální debatní kroužek. Pak se ale začne objevovat jeden znepokojivý signál za druhým a čtenář tak začíná být opravdu napjatý, co se z toho všeho nakonec vyklube. V době, kdy tento příběh vznikl, byla navíc diskuze o postavení žen ve společnosti velmi sledovaná, takže autor zde zároveň naťukl i dosti zásadní téma. Když to shrnu pěkně dohromady, má tento příběh všechny potřebné předpoklady k úspěchu. Jeden velmi důležitý dějový zvrat, propracovanou kriminální zápletku a díky silnému tématu i určitý přesah. Navíc jsem také velkým příznivcem Glendy, takže umístění v žebříčku je v tomto případě jasná věc.

 

7. JS 139-140 - Ostrov vlkodlaků/Lov na vlkodlaky

     A nyní tu máme opět jeden dvoudílný příběh. Ostrov vlkodlaků patří právě k těm dílům, které čtenáře dokáží velice zaujmout a zároveň také v mnohém překvapit svou originální a zcela nečekanou zápletkou. Podobně tomu bylo již v příběhu Zjevení z Dartmooru. Tentokrát se však John nevydává za vězně, nýbrž za příslušníka britské armády. Tohoto krytí využívá k tomu, aby vyšetřil jisté podezřelé a nevysvětlitelné události, k nimž došlo na jednom ostrově ležícím v ústí Temže. Na ostrově se totiž shodou okolností nachází také vojenský výcvikový tábor. Sinclair to hned po příjezdu pořádně slízne. Kvůli nedostatku disciplíny si jej hned vezmou do parády jeho nadřízení. Když se pak John stane terčem útoku jednoho vojáka, s nímž sdílel pokoj, vyjde najevo, že se na ostrově nacházejí vlkodlaci. Lovec duchů a jeho přítel Bill Conolly tak mají najednou plné ruce práce s tím, aby ochránili jak životy své, tak i životy ostatních. V tomto případě se navíc musí pohybovat ve zcela neznámém a nanejvýš nebezpečném prostředí vojenského ostrova, kde na ně může každou chvíli něco zaútočit. O napětí tedy tentokrát rozhodně není nouze. První část nasadí opravdu zběsilé tempo a ani na chvíli nepoleví. Musím přiznat, že se mi hodně líbí i to, v jakém momentě je zakončena. Je to skutečně v tom nejlepším. Druhá část pak za tou první rozhodně v ničem nezaostává. Jelikož se onen vojenský ostrov nachází poměrně blízko od hustě obydleného území, hrozí tu vážné riziko, že by mohli zdejší vlkodlaci proniknout také k nicnetušícím civilistům. Právě tomuto scénáři se snaží John s Billem za každou cenu zabránit a ocitají se přitom v nanejvýš nebezpečných situacích. Zejména druhá polovina tohoto dílu je pak až nebývale akční a dramatická. Ostrov vlkodlaků je zkrátka opravdu zdařilým dvoudílem, který je skvělým příkladem toho, jak by takovéto delší příběhy měly správně vypadat. Žádné zdlouhavé dialogy, žádné nudné pasáže, jenom napětí, akce a nečekané zvraty. Já osobně řádím Ostrov vlkodlaků k těm vůbec nejlepším příběhům, jaké se kdy v sérii s tímto druhem nepřátel objevily. Rozhodně je to tedy jasná volba pro umístění v mém žebříčku.

 

6. JS 111 - Kino hrůzy

     Tento příběh je v mnohém opravdu výjimečný. Pokud se nemýlím, je to vůbec první Johnův případ, který neskončí ani trochu dobře. Lovec duchů zde utrpí opravdu bolestivou porážku a to navíc od jednoho dávného protivníka, na kterého už téměř zapomněl. Tento zloduch si však jejich poslední střetnutí pamatuje až příliš dobře a nyní touží po pomstě. Klíčovou roli v ní má sehrát Sukova přítelkyně Shao. Všechno přitom začíná úplně nevinně. Suko a Shao se rozhodnou vypravit do kina, kde se má zrovna promítat jeden horor s názvem Krvavé noci. Prý se jedná o obrovský kasovní trhák, který všichni nadšeně vychvalují. Především Shao je tedy na tento film velice zvědavá. To se jí však hned vzápětí stane osudným. Přímo uprostřed představení totiž z promítacího plátna vystoupí jakýsi děsivý netvor a unese ji do jiné dimenze. Přestože se pak John a Suko snaží udělat všechno možné i nemožné pro to, aby nebohou dívku zachránili, jejich úsilí nakonec vyjde vniveč a zdá se, že Shao je navždy ztracena. Je to právě tento temný a pochmurný závěr, který z Kina hrůzy činí něco zcela výjimečného. Až doposud končil každý Johnův případ poměrně dobře. Ano, občas u toho sice byly nějaké ztráty na životech, ale ještě nikdy předtím nebylo ublíženo někomu z Johnových nejbližších. Tento příběh však zcela otřásl našimi jistotami. Od této chvíle už nebyl v bezpečí vůbec nikdo. Kromě toho se mi moc líbilo také zapojení jednoho z Johnových dávných nepřátel, na kterého se v průběhu let už skoro zapomnělo. Pan Dark si na něj však naštěstí vzpomněl a rozhodně mu dopřál návrat ve velkém stylu. Jelikož je to v rámci příběhu opravdu velké překvapení, nebudu tu raději prozrazovat, o kterého z Johnových nepřátel se vlastně jedná. K dalším kladům bych přidal také to, jak zajímavým a poutavým způsobem tu autor popisuje prostředí kina a samotný průběh promítání. Čtenář se díky tomu dokáže vžít dokonale do děje. Je tu moc pěkně vidět, že pan Dark je skutečně velkým filmovým fanouškem, který navštěvuje kino velmi často a při popisování prostředí tu hodně čerpá z vlastních zkušeností. Vrcholem příběhu je pak scéna, v níž John v nouzi nejvyšší vykřikne jména čtyř archandělů. Toto byla opravdu až nebývale dramatické. Co víc k tomu říct? Kino hrůzy je zkrátka jedním z těch výjimečných příběhů, které do tohoto žebříčku jednoznačné patří.

 

5. JS 125-127 - Odsouzen k smrti

     A teď jedna trilogie. Tento příběh se skládá z dílů Prapodivná policie, Odsouzen k smrti a Zákeřní miláčkové. Název prostřední části jsem pak použil jako souhrnné označení pro celou třídílnou ságu. A o čem, že to vlastně? Děj začíná v New Yorku. Jelikož mám příběhy odehrávající se v tomto velkoměstě moc rád, je to už první velké plus. Autor nám tu hned na úvod naservíruje jeden velice zajímavý nápad. Tím jsou poněkud netypičtí policisté. No uznejte sami, policajty, kteří mají místo hlavy umrlčí lebku, byste asi v noci někde na ulici potkat nechtěli, že? To ale není ani zdaleka vše. Hlavní zloduch, kterým je mág Sinistro, má totiž zlověstný plán, jenž může ohrozit nejen John, ale také všechny jeho blízké. Sinistro totiž postrádá jednu velmi důležitou část svého těla a tou není nic menšího než jeho hlava. Tento bezhlavý mág proto neváhá využít Johnových problémů s prapodivnými policisty a v době, kdy je lovec duchů plně zaneprázdněn bojem, unese jeho přítele Billa Conollyho. Toho pak chce vyměnit za svou hlavu. John však vůbec netuší, kde by se tato hlava měla nacházet a to celou situaci značně komplikuje. V průběhu děje se pak musí utkat hned s několika rozdílnými druhy nepřátel. Kromě již zmíněných kostlivých policistů se tu objeví ještě démoničtí kati s rudými kápěmi na hlavách a oživlé panenky. V průběhu všech tří částí příběh velmi slibně graduje a místy se do něj zapojí i dost velcí hráči jako například Černá smrt nebo Spuk. Středobodem této trilogie však po celou dobu zůstává bezhlavý mág Sinistro. Ten se navíc později přesune do Londýna, kde chce v době Johnovy nepřítomnosti zaútočit na jeho přátele. I tento nápad považuji za velmi zajímavý. O něco podobného už se sice jednou pokusil Daluark, ale tady je to ještě napínavější, protože v Londýně tentokrát zůstaly pouze partnerky hlavních hrdinů, které se až na Jane nejsou schopny příliš účinně bránit. Abych to celé nějak shrnul. Je to velkolepé, je to akční, je to výpravné a narazíme tu na spoustu neobvyklých a originálních nepřátel s bezhlavým mágem v čele. To, že se do děje určitým způsobem zapojí také protivníci jako Černá smrt, Spuk či pan Grimes, pak příběhu dodává na důležitosti. Odsouzen k smrti je prostě příběh, který rozhodně stojí za přečtení a já jej tedy zaslouženě řadím do tohoto žebříčku.

 

4. JS 131 - Zubatá na svatbě

     Jak už jsem psal dříve, ne všechny příběhy lovce duchů končí šťastně. Jedním z nejklasičtějších příkladů toho, že někdy to může skončit i opravdu tragicky, je právě tento díl. Zubatá na svatbě každého čtenáře zajisté upoutá svou syrovostí a pochmurnou atmosférou. Ze začátku to přitom nijak zlověstně nevypadá. John a jeho přátelé jsou pozváni do Německa na svatbu komisaře Willa Mallmanna. Ten si má brát učitelku Karin Beckerovou, s níž se seznámil během dovolené v malé vesnici Waldeck. John se i se svými přáteli dostaví na obřad a ten v poklidu proběhne. Hned poté však dojde k jedné velké tragédii, kterou nebude mít na svědomí nikdo jiný než démon Černá smrt. Ačkoliv se pak lovci duchů podaří tohoto protivníka zahnat na útěk, na tom, co se stalo, to už nic nezmění. Tento příběh není jen zlomovým okamžikem v životě Willa Mallmanna, ale také zlomovým okamžikem v celé sérii. Autor si ještě nikdy předtím nedovolil zasadit někomu z Johnových přátel tak tvrdou ránu jako právě zde. Tohle už není jako dřív, kdy se třeba nějaká postava ocitla ve smrtelném nebezpečí, ale nakonec vlastně zas tak o moc nešlo. Tady je to už opravdu bez legrace a čtenář najednou vidí, jak celá série učinila obrovský krok vpřed. To, co by bylo ještě před padesáti díly zcela nemyslitelné, se v tomto příběhu stává drsnou realitou. Od této chvíle už Černá smrt není jen nějaký další mocný démon, který se snaží bojovat o moc. Nyní je to už osobní. Toto byl přesně ten dramatický vývoj, jaký série potřebovala. Pokud by tam autor ponechal jen houf různých zlovolných protivníků, kteří by se sem tam vynořili, spáchali nějakou ohavnost a pak zase zmizeli, začalo by to být časem trochu jednotvárné. Po tomto díle tu už však máme něco, co jen tak nezmizí a jediným možným řešením je nevyhnutelný střet. Pan Dark se tentokrát opravdu překonal a nabídnul čtenářům mimořádně hutnou a tíživou atmosféru. Způsob, jakým popsal emoce všech zúčastněných a především pak samotného Willa, je něčím, co se v těchto příbězích hned tak nevidí. Přestože v budoucnu došlo v sérii k ještě větším tragédiím, tady to bylo vůbec poprvé a možná i proto to ve mně zanechalo tak silný dojem. Myslím, že je tedy jasné, proč si právě tento příběh zaslouží čtvrté místo v mém žebříčku.

 

3. JS 114-115 - Čaroděj od Seiny/Skleněná cela

     Tak a dostáváme se ke třetímu místu. V tomto případě už to bude mnohem optimističtější. Dvoudíl Čaroděj od Seiny a Skleněná cela totiž přinesl dlouho očekávané rozuzlení zápletky, která byla započata v příběhu Kino hrůzy. A řeknu vám, že je to opravdu rozuzlení ve velkém stylu. John tentokrát musí čelit spojeným silám Belphégora a Černé smrti. Pátrání po unesené Shao přivede lovce duchů a Suka až do Paříže, kde se začínají odehrávat hrůzné události. Ve městě se totiž objeví záhadní trpaslíci, kteří zde páchají ďábelské rejdy. Když se pak John a Suko vydají po jejich stopě, stanou se oběťmi hrozivých pokusů se zmenšováním lidí. Je to právě tento nadmíru zajímavý a originální nápad, který činí celý příběh zcela unikátním a výjimečným. Přestože v době, kdy tyto příběhy vznikly, nebylo téma zmenšování lidí ani zdaleka ničím novým, autor dokázal celý nápad pojmout zase trochu jinak a musím říct, že velmi poutavě. Máme tu hned několik scén, které člověku zajisté utkví v paměti. Je to například Johnův souboj s pavoukem, vize Černé smrti svírající Eiffelovu věž nebo moment, kdy Suko poprvé uvidí svou milovanou Shao jako trpaslici. V souvislosti s tím bych také rád podotkl, že první část končí v tom nejlepším možném okamžiku a jen málokdy jsem byl na další díl navnaděný tak moc jako právě zde. Samozřejmě potěší také krátký výstup mága Myxina, který tu už pomalu začíná fungovat spíše jako Johnův spojenec než protivník. Líbilo se mi i to, že pan Dark nezapomněl na malou Carolinu Potterovou a pokusil se její dějovou linii nějak přijatelně rozuzlit. Vlastně bych řekl, že scény s Carolinou v nemocnici byly skoro stejně zajímavé jako Johnovo a Sukovo pátrání v Paříži. Do děje se pak na chvíli zapojí také konkurenční lovec duchů, profesor Zamorra. Ačkoliv obvykle nemívám tyto crossovery vůbec v lásce, tady mi to ani trochu nevadilo. Velkou roli u tohoto příběhu určitě sehrálo také to, že Shao tehdy ještě nebyla ani zdaleka nějakou zavedenou postavou, takže čtenář rozhodně nemohl odhadnout, zda ji Suko nakonec zachrání či nikoliv. Řekl bych, že to bylo přesně padesát na padesát. Takovou obavu o osud některé z postav přitom čtenář pociťuje jen málokdy. Když to tedy shrnu všechno dohromady, mohu s klidným svědomím říct, že se v případě tohoto dvoudílu rozhodně jedná o jeden z vrcholů celé série. Proto taky to třetí místo.

 

2. JS 145-147 - Asmodinina říše/Strašný soudce

     A máme tu stříbrnou příčku. Na ní se tentokrát umístila trojice dílů, které sice přímo netvoří trilogii, ale spojuje je postava hlavního zloducha. Tím je v tomto případě Johnův starý známý, pan Grimes. Tento ghoul nyní vstoupil do služeb ďáblovy dcery Asmodiny a věří, že s její pomocí konečně dosáhne svého vysněného cíle. K tomu mu má mimo jiné dopomoct také jistý pekelný kočár a jeden obrovitý démon připomínající Frankensteinovo monstrum. Pro Johna to tentokrát nevypadá vůbec dobře a ve chvíli, kdy se sám ocitne uvnitř ďábelského kočáru, jehož cílem je Asmodinina márnice, mohou si o něj čtenáři začít dělat oprávněné obavy. Dvoudíl Kočár z pekel a Asmodinina říše, je právě jedním z těch příběhů, kde od začátku vůbec netušíte, jak se věci vyvinou. To, co nejprve začíná jako úplně obyčejný řadový případ s jakýmsi nadpřirozeným kočárem zjevujícím se v malé ospalé vísce, se hned vzápětí zvrtne v jedno z Johnových nejnapínavějších a nejdramatičtějších dobrodružství vůbec. Než se čtenář stihne vzpamatovat, události se dají prudce do pohybu a jeden nečekaný zvrat střídá druhý. Vše pak neodvratně směřuje k Johnovu prvnímu setkání s ďáblovou dcerou. Musím říct, že Asmodina tu na mě udělala opravdu hluboký dojem. Pan Dark to vymyslel moc dobře, když tuto démonku dlouhou dobu jen tak zlehka naznačoval, čímž u čtenářů vzbudil přirozenou zvědavost. Když se pak Asmodina konečně objeví na scéně, je to opravdu památný moment. Zatímco první výstupy Černé smrti nebo Spuka vůbec nenaznačovaly, že by mohlo jít o nějaké bůhvíjak významné protivníky, v případě ďáblovy dcery bylo všechno jinak. Ta už od samého začátku působí jako velice vážná hrozba, kterou rozhodně není radno podceňovat. Příběh je pak ještě o něco dramatičtější vzhledem k tomu, že se tu John musí starat o jednoho malého chlapce, který se k jeho nelítostnému střetnutí s Asmodinou náhodou připletl. Prvním představením ďáblovy dcery však toto dobrodružství ještě nekončí. Hned vzápětí totiž do děje vstupuje démonický soudce Maddox. Tento démon kdysi býval obyčejným člověkem, který spáchal strašlivé zločiny. Když pak byl nakonec popraven, Spuk si ho odnesl do své říše a učinil jej svým služebníkem. Maddox se chce nyní pomstít potomkům těch, kteří ho před mnoha lety tak krutě potrestali. Současně s tím musí John čelit smrtícímu útoku pana Grimese, který je tentokrát rozhodnut, že buď uspěje nebo zemře. To je rozhodně nezáviděníhodná situace. Řekl bych, že to byly právě tyto tři díly, které odhalily nové možnosti série a naznačily, jakým směrem by se mohl další děj ubírat. Druhé místo je tedy více než zasloužené.

 

1. JS 150-152 - Poslední souboj

     A nyní se podíváme na příběh, který se umístil na zlaté příčce mého žebříčku. Troufám si tvrdit, že pro mnohé z vás to asi nebude žádné velké překvapení. Ano, tím úplně nejlepším příběhem se tentokrát stává dnes již legendární sinclairovská trilogie, kterou jsem souhrnně nazval Poslední souboj. A oč se tu vlastně jedná? Vězte, že o nic menšího než o závěrečný souboj Johna Sinclaira s jeho největším nepřítelem Černou smrtí. Je to tak. Černá smrt už není schopna tolerovat všechny ty potupné porážky, jež jí lovec duchů v minulosti zasadil a rozhodne se pro radikální krok. Vyzve svého úhlavního nepřítele na konečný a rozhodující souboj. John tuto výzvu nedobrovolně přijme a společně se svými přáteli začne pátrat po starobylé knize známé jako Děsivý snář. Právě v něm by se totiž mělo ukrývat tajemství, jež by mohlo Černou smrt definitivně zahubit. Současně s tím je vybráno také místo, kde by se měl onen závěrečný duel konat. Je jím Hřbitov na konci světa, jenž leží uprostřed jakési pravěké démonické dimenze. Právě sem se postupně dostanou všichni Johnovi přátele včetně Willa Mallmanna a sira Jamese Powella. Figurky jsou tedy rozmístěny a závěrečná bitva může začít. Její výsledek lze přitom jen velmi těžko odhadnout. Řekl bych, že důvodů, proč jsem za nejlepší zvolil právě tento příběh, je hned několik. Vůbec poprvé za celou sérii tu má čtenář pocit, že je svědkem něčeho naprosto jedinečného. Už od samého začátku je zřejmé, že nic nebude jako dřív a že se tu právě odehrává něco, co jsme ještě nikdy předtím neviděli. Je to zkrátka jeden velký mezník, který ve mně zanechal tak silný dojem jako ještě žádný jiný příběh Johna Sinclaira, jaký jsem kdy četl. Tohle je to, na co jsme celých těch sto padesát dílů čekali. Skutečně epické zakončení jedné velké ságy. Kdyby měla po této trilogii celá série skončit, nemohlo by to být důstojnější rozloučení. V tomto příběhu dosáhl pan Dark svého naprostého tvůrčího vrcholu. Ačkoliv se i později objevily podobně velkolepé a epické příběhy, tady to bylo úplně poprvé, co mě autor svou tvorbou dokonale uchvátil. A takovýto zážitek se už zkrátka neopakuje. Kromě souboje s Černou smrtí tu však dochází ještě k jednomu velkému průlomu. Od jednoduchých a nenáročných dobrodružství odvážného vrchního inspektora, který bojuje proti různým duchům a démonům se v této chvíli přesouváme k velice propracované a pečlivě promyšlené sérii s bohatou mytologií a dlouhodobým navazujícím dějem. Nebýt tohoto příběhu, neměl bych na fenomén Johna Sinclaira takový názor, jaký dnes mám. Tato trilogie je absolutní klasika, která by měla být pro každého správného fanouška povinnou četbou. Ačkoliv netvrdím, že se objektivně jedná o úplně nejlepší příběh z celé sinclairovské série, rozhodně to byl příběh, který mě svého času nejvíc nadchnul. První místo v mém žebříčku tedy obsadil zcela právoplatně.

 

     A je hotovo. Medaile byly pro tentokrát rozdány a já bych vás nyní rád trochu navnadil na další část této své série článků. Příště nás čekají díly 153-200. Já sám jsem na to už dost zvědavý, protože v této padesátce tentokrát poněkud absentují nějaké opravdu velké a epické trilogie. V této chvíli tedy ještě vůbec nemám jasno o podobě prvních tří míst. Věřím ale, že to už brzy jistě nějak poskládám. Co se týče mého současného žebříčku ze třetí padesátky, budu moc rád, když se opět podělíte o své vlastní tipy a názory. Pokud jste snad měli nějaké jiné favority, určitě mi o nich napište. Každopádně jsem moc rád, že jsem zase jednou udělal takové malé shrnutí toho nejlepšího, co se v sinclairovské sérii vyskytlo a snad jsem u vás také vzbudil zájem o opětovné přečtení některého z těchto klasických příběhů. Uvidíme, po až jaké období se s těmito články nakonec dostanu. Přede mnou je toho totiž ještě opravdu hodně. Možná to nakonec dotáhnu až k současným dílům. Kdo ví? To je ale ještě hudba budoucnosti. První tři padesátky jsou však každopádně z krku a já se teď už začnu pomalu zaměřovat na tu čtvrtou. Pro tentokrát je to vše. Jako obvykle doufám, že se vám můj článek líbil a dobře jste se u něj zabavili. Budu se snažit, aby to i nadále stálo za to. Na viděnou zase příště.

 

Zpět