Top 10 příběhů Johna Sinclaira

4. část

Díly 153-200

     A nyní přichází na řadu již čtvrtá část mé série článků o desítce nejlepších dílů z každé padesátky. Minule jsme se dostali až po číslo 152 s názvem Poslední souboj, které je součástí ikonické trilogie o konečném střetnutí lovce duchů s jeho úhlavním nepřítelem Černou smrtí. Tato trilogie se nakonec probojovala až na první místo a já jsem tím zároveň uzavřel jednu velkou kapitolu. Nyní však budeme pokračovat dál. Tentokrát nás čekají díly 153-200. Tyto příběhy u nás vycházely v rozmezí let 2000-2002 a já si ještě pořád dobře pamatuji, jak jsem je tehdy s obrovským zaujetím stránku po stránce hltal. Jedná se o období, kdy se vlády v říši temnot chopila Asmodina a souběžně s tím se také začala formovat Vražedná liga Doktora smrti. Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že příběhy z této éry rozhodně patří k těm vůbec nejlepším, jaké se kdy v rámci série o Johnu Sinclairovi objevily. Myslím, že tato padesátka bude obzvláště zajímavá i tím, že v tomto případě zde nejsou až tak jednoznační favorité a já mám tudíž možnost si pečlivěji vybírat a třeba i přijít s něčím překvapivým. Však za chvíli uvidíte sami. Ještě bych rád podotknul, že i tentokrát jsem se snažil udělat svůj výběr co nejvíce pestrý, takže v žebříčku najdete alespoň jeden příběh z každé desítky. Stejně tak tu budou zastoupeny jak příběhy samostatné, tak i ty vícedílné. Pojďme se na to tedy podívat.

10. JS 177 - Pomsta ledových vampýrů

     Hned na úvod tu máme jeden velice napínavý příběh se zajímavými protivníky v podobě trojice ledových upírů. Po Johnově rozhodujícím souboji s Černou smrtí se mág Myxin konečně definitivně postavil na jeho stranu. Stálo ho to však značnou část jeho magických sil. Nyní žije v ústraní a snaží se nějak získat zpátky svou někdejší moc. Po určité době plné marných pokusů se náhle objeví jedna možnost, jak by toho přece jen mohl dosáhnout. Ukáže se, že stopa vede do Rakouska, kde by se měli nacházet tři mocní upíří bratři, jež byli až doposud uvězněni ve svých ledových hrobech. Nyní však nastal čas jejich probuzení a Myxin je tak bude muset společně s Johnem a Sukem zastavit dřív, než stihnou napáchat nějaké nevratné škody. Tento příběh je zajímavý především tím, že se jedná o skvělý návrat ke kořenům. Je to zkrátka jeden z těch starých dobrých bojů proti upírům, kterých jsme mohli být svědky v samotných počátcích série. Přítomnost Myxina a jeho pátrání po znovunabytí dřívější moci pak tomuto dílu přidává na významu také z hlediska rámcového děje. Už jen několik prvních stránek, během nichž sledujeme mágovu vytrvalou snahu posunout se alespoň o malý krůček dál, je nesmírně působivých. Tento díl však rozhodně neztrácí tempo ani na stránkách následujících. Autor v tomto případě zvolil pro svou zápletku velice poutavé a nápadité prostředí. Jedno malé rakouské město a ponuré ledové jeskyně, v nichž se ukrývá strašlivé zlo, jsou rozhodně dobrým nápadem jak upoutat čtenářovu pozornost. Líbí se mi i to, jak se John a Suko v průběhu děje rozdělí a každý pak postupuje po vlastní linii. Kromě toho tu pak máme také jednu překvapivou zmínku o tom, že Myxin už se s lovcem duchů kdysi setkal na Atlantidě. Na tomto příkladu je krásně vidět, že pan Dark měl v té době spoustu zajímavých námětů, které hodlal v budoucnu dále rozvíjet. Zrovna k tomuto se znovu vrátil až po delším čase, ale o to zajímavěji se s ním pak popasoval. Abych to tedy celé shrnul, mohu říct, že Pomsta ledových vampýrů je skvělou kombinací dějové linie s Myxinem a tradičního upírského dílu ze staré školy. Co víc k tomu dodat? Když se daří, tak se daří. Pro desátou příčku v mém top tenu je tento příběh zcela ideální.

9. JS 169-170 - Bílý mág/Zombiové v bermudském trojúhelníku

     Jako další se nám tu umístil jeden dvoudíl s poněkud exotickou tématikou i prostředím. Pan Dark tentokrát sáhnul po záhadném kultu woodoo, s nímž jsme se v minulosti již setkali a v souvislosti s ním nás zavedl do oblasti tajuplného bermudského trojúhelníku. Na počátku příběhu v tomto případě opět stojí mág Myxin a jeho neustálá snaha získat zpět svou bývalou moc. Jeho úsilí ho tentokrát přivede na stopu tajemného muže v bílém, jenž si říká Caligro a který je vládcem jednoho malého ostrova uprostřed Atlantiku. Právě do této oblasti se zrovna vydali Conollyovi, kteří zde chtějí strávit příjemnou a oddechovou dovolenou. Když se pak o Myxinově zjištění dozví John, je mu hned jasné, že pokud chce své přátele ochránit před nebezpečím, bude se muset na Caligrův ostrov urychleně vypravit. Společně s ním se na cestu vydávají také Myxin a Suko. Ukáže se, že Caligro na svém ostrově praktikuje magii woodoo a jeho konečným cílem je oživení armády mrtvých. Kromě toho má k dispozici také několik vysušených lidských hlav, které již k životu přivedl. Právě s nimi pak John zažije jednu velmi nepříjemnou konfrontaci. Myslím, že celá tato zápletka zní rozhodně zajímavě, co říkáte? A taky že zajímavá je. Dobrodružství s Bílým mágem a jeho nemrtvými služebníky pochází ještě z doby, kdy si autor dával na těchto vícedílných příbězích opravdu záležet. První díl tehdy dokázal čtenáře vždy zaručeně navnadit a poutavě vtáhnout do děje. Pokaždé přitom končil v tom nejnapínavějším, takže člověk se už nemohl dočkat, až si konečně přečte pokračování. Nejinak je tomu i v tomto případě. Pan Dark svou zápletku tentokrát vystavěl na několika skutečně pozoruhodných a neobvyklých prvcích. Máme tu úplně nového a neznámého protivníka ovládajícího mocnou magii woodoo. Dále pak tajemné a exotické prostředí, v němž může na hrdiny číhat velká spousta různých nebezpečí. Ve druhém díle se pak v ohrožení ocitnou také Conollyovi, kteří budou muset čelit útoku vraždících zombií. Na tomto příběhu se však mi líbí především to, že se zde vyskytuje větší množství různých dějových linek a motivů. Stejně tak se tu objevuje hned několik zcela rozdílných druhů nepřátel. Vše ale samozřejmě zastřešuje bílý mág Caligro, který je hlavním hybatelem veškerého dění. Na příkladu tohoto zloducha můžeme pěkně vidět, že i zcela řadový a jednorázový protivník může být velmi zajímavý, pokud je dobře napsaný. Stručně řečeno, tento dvoudíl je ukázkou komplexního příběhu, v němž do sebe všechno perfektně zapadá a všechno dokonale šlape. Dle mého názoru je to jasný adept pro můj žebříček.

8. JS 164 - Hazardní hra

     Tento díl je pro celou sérii nesmírně důležitý hned ze tří důvodů. Zaprvé zde začíná dějová linie s Vražednou ligou. Zadruhé se zde poprvé objevuje satanův samuraj Tokata. No a zatřetí se konečně dozvídáme něco víc o tajemné Kostce zla, která nám byla poprvé představena již během Johnova posledního souboje s Černou smrtí. Jsou to právě tyto tři věci, které činí z Hazardní hry jeden z těch skutečně klíčových a zásadních příběhů. V podstatě by se dalo říct, že je to právě tento díl, v němž byl načrtnut základní status quo pro celou následující éru. Poté, co se lovec duchů vypořádal s Černou smrtí, začíná se na obzoru zjevovat nové nebezpečí. Ďáblova dcera Asmodina přivedla zpátky ze záhrobí Doktora Smrt a učinila z něj svého hlavního spojence. To byl však teprve jen začátek. Doktor Smrt chce totiž nyní založit spolek zvaný Vražedná liga. Tato zlotřilá skupina by se měla skládat z celkem šesti členů, mezi nimiž by měli být zastoupeni jak lidé, tak i démoni. A právě prvním z nich se má stát démonický samuraj jménem Tokata, jenž byl kdysi před dávnými časy uvězněn uvnitř jedné japonské sopky. Současně s tím se pak v Londýně objeví také čtyři Tokatovi služebníci, kteří zde ihned začnou šířit teror. Je jen na Johnovi a jeho přátelích, aby tomuto řádění učinili přítrž. Jak už jsem psal předtím, tento díl je významný především tím, že se jedná o začátek úplně nové éry. Kromě oněch tří klíčových událostí, o nichž jsem se už zmiňoval, je však potřeba poukázat také na to, že je tento příběh i mimořádně dobře napsaný. Už jen úvodní scéna, v níž se Asmodina setká s Doktorem Smrtí a předvede mu moc Kostky zla, je skutečně působivá. Myslím, že okamžik, kdy se na čelní straně kostky na chvíli objeví podobizna satanova samuraje Tokaty, rozhodně patří k takovým těch památným momentům celé série. Dále tu pak máme například konfrontaci mezi Doktorem Smrtí a Jane Collinsovou, při níž Johnova přítelkyně málem přijde o hlavu. Za zmínku však určitě stojí také samotné probuzení Tokaty z jeho sopečného vězení. Pokud bych to měl zkrátit, Hazardní hra je jedním z oněch klíčových mezníků, jež v průběhu let utvářely podobu celé série a dávaly jí jasný směr. Pokud chcete číst Johna Sinclaira v té nejlepší možné formě, je právě toto ten pravý příběh pro vás. Jedná se o počátek jednoho úžasného období, které ani dnes neztratilo nic ze svého kouzla. Právě z těchto důvodů tu má Hazardní hra vyhrazeno své právoplatné místo.

7. JS 185 - Ve spárech molocha

     Musím říct, že tento příběh na mě svého času velmi silně zapůsobil. Je to krásná ukázka opravdu skvěle napsaného řadového dílu, kterému nechybí dynamika, napětí, nečekané zvraty a v neposlední řadě ani zajímaví protivníci. Především se mi však na Molochovi líbí to, jak perfektně v sobě dokázal spojit klasický kriminální příběh s hororovými prvky. Pokud by měl být John Sinclair něčím, čemu se říká "hororové krimi", pak je tento příběh naprosto dokonalým naplněním daného pojmu. Řekl bych, že jen velmi málo dílů z této série dokázalo dosáhnout tak krásného a harmonickému spojení obou žánrů jako právě tento. Zápletka je navíc nesmírně propracovaná a originální. V podstatě se jedná o to, že jeden odporný zločinec a jeho banda unášejí mladé a krásné dívky. Ty jsou poté zaslíbeny Molochovi, záhadnému tvorovi, jehož únosci uctívají. Do případu se pak nedobrovolně zaplete také Jane Collinsová, kterou si Molochovi uctívači vyhlédnou jako svou další oběť. Celý rituál obětování má mít navíc určitý erotický nádech, takže Jane rozhodně nečeká nic příjemného. John a jeho přátelé se mezitím během svého pátrání ocitnou v zajetí jednoho nebezpečného zločince, jenž je shodou okolností bratrem vlivného mafiánského bosse. Tento muž má v plánu naše hrdiny doslova a do písmene vymazat z povrchu zemského. Jak sami vidíte, tento díl by mohl klidně fungovat i jako úplně normální detektivka. Nadpřirozené síly jsou zde zastoupeny pouze a jen v postavě Molocha. V podstatě tu tak máme skvělou ukázku toho, o čem by celá tato série vlastně měla být. Hlavní hrdina by se měl potýkat jednak s klasickými zločinci a jejich kriminálními delikty, ale zároveň také s různými démonickými bytostmi, které touží rozpoutat krvavý teror. Správně by se měl navíc nejprve vypořádat s tím prvním nebezpečím a v závěru příběhu pak také s tím druhým. Přesně tak je tomu i zde a právě proto nemohu tomuto dílu absolutně nic vytknout. Musím říct, že pokud bych chtěl někoho přesvědčit, aby začal číst Johna Sinclaira, s největší pravděpodobností by to byl právě tento díl, který bych dal dotyčnému přečíst na ukázku. V Molochovi je zkrátka zastoupeno všechno to, co dělá sérii o lovci duchů tak skvělou a co mě na ní tak moc baví. Když o tom tak přemýšlím, možná jsem mohl tento díl umístit na ještě lepší pozici, ale na druhou stranu musím uznat, že konkurence byla tentokrát prostě až příliš silná. Každopádně však u mě bude mít Moloch vždy vyhrazeno své speciální čestné místo a já se k němu budu pokaždé rád vracet.

6. JS 171 - Hadí hnízdo

     Opět další výjimečný kousek, který na sebe strhává pozornost mimo jiné i tím, že se téměř celý odehrává přímo v domě, v němž John a Suko bydlí. Tentokrát je to tedy pro lovce duchů obzvlášť osobní, protože případ zasahuje až do jeho nejzazšího soukromí. Vše se navíc odehrává během oslavy narozenin Sukovy přítelkyně Shao, což onen osobní dojem ještě umocňuje. A o co přesně že tu vlastně jde? Kdybych to měl nějak stručně a výstižně shrnout, ze všeho nejvíc mi tento díl připomíná film Smrtonosná past, jen s tím rozdílem, že ústřední mrakodrap tady není v obležení skupiny zlodějů a teroristů, nýbrž hadů. Za vším pochopitelně nestojí nikdo jiný než ďáblova dcera Asmodina. Teď zpětně musím uznat, že Asmodina byla opravdu skvělá protivnice a příběhy, v nichž Johnovi zatápěla právě ona, řádím k těm nejzdařilejším. Ďáblova dcera na sebe tentokrát navíc vezme civilní podobu a dokonce osobně navštíví dům, v němž lovec duchů bydlí. V souvislosti s tím bych chtěl také podotknout, jak zajímavé možnosti se autorovi nabízejí, pokud si za hlavního padoucha vybere atraktivní ženu. Přece jen, scénu s těmi dvěma natěšenými chlapíky a jejich sváděním bych si asi v případě Černé smrti dokázal představit jen velmi těžko. Asmodininým hlavním spojencem je tentokrát jeden fanatický milovník hadů. S jeho pomocí se ďáblově dceři podaří těmito plazy zamořit celý Johnův dům. Oslava Shaoiných narozenin se tak brzy změní v boj o holý život. Kromě toho však na lovce duchů čeká také jeho první střetnutí s pekelným hadem Apepem. Jak sami vidíte, tento díl toho nabízí opravdu hodně. Velice zajímavý a originální námět je zde díky autorovu mistrnému vypravěčskému stylu zpracován vskutku prvotřídně. Zároveň se také jedná o příběh, který svým překvapivým a zcela nečekaným dějem jasně vybočuje ze všech zavedených schémat. V tomto případě je navíc překročena jedna důležitá mez, jelikož v ohrožení nejsou jen Johnovi nejbližší, ale také jeho vlastní střecha nad hlavou. Asmodinin náhlý útok je vskutku zdrcující a lovec duchů musí napnout všechny své síly, aby mu dokázal odolat. Právě proto je tento příběh také pěknou ukázkou toho, proč je ďáblova dcera již po mnoho let jednou z mých nejoblíbenějších záporných postav v celé sérii. Co víc ještě říct? Hadí hnízdo je přesně takovým dílem, který má vše potřebné pro umístění v mém žebříčku.

5. JS 161-162 - Rytíři strachu/Dračí setba

     A nyní už se dostáváme k první pětici. Na pátém místě se tentokrát umístil dvoudílný příběh zabývající se zajetím mága Myxina poté, co lovci duchů pomohl v boji proti démonu Černé smrti. Takovýto skutek samozřejmě nemůže zůstat bez trestu a malý mág je proto uvězněn v Asmodinině říši, kde musí čelit velmi tvrdému zacházení a mučení. Kromě toho je navíc zbaven veškeré své magické síly, což je pro něj strašlivou potupou a osudem možná ještě horším než smrt. Ani přesto se však Myxin nevzdává a doufá, že se mu snad nakonec opět podaří získat svobodu. Je to právě tento příběh, který představuje naprosto zásadní zlom v původně nepřátelském vztahu mezi lovcem duchů a malým mágem z Atlantidy. Zároveň je to také začátek nového spojenectví a přátelství, které až na několik menších otřesů neochvějně vydrží až do současnosti. Kromě toho je tu však ještě spousta dalších věcí, díky kterým tento dvoudíl jasně vyčnívá z řady a vystupuje do výšin nadprůměru. Tak například se zde můžeme setkat se skupinou kostlivých rytířů, což je velmi neobvyklý typ nepřátel, kteří se v sérii vyskytují jen velmi zřídka. To samé lze říci i o nestvůrném draku Barabášovi, jenž je velice příjemným zpestřením a takovým zajímavým odskočením do žánru fantasy. Tím zdaleka nejvýznamnějším protivníkem je tu však pochopitelně ďáblova dcera Asmodina. Rytíři strachu a Dračí setba jsou jedny z takových těch raných příběhů, v nichž tato zlověstná démonka vystupuje. Asmodina tehdy ještě byla v sérii poměrně novou a neznámou postavou, kterou zahalovala určitá aura tajemna. Nikdo příliš nevěděl, co od ní vlastně může čekat a právě to činilo ďáblovu dceru nesmírně zajímavou. Kromě toho je samozřejmě potřeba zmínit i to, že ve svých prvních příbězích dosahovala Asmodina jednoho triumfu za druhým. To bylo něco, co bylo v té době zcela nevídané, jelikož John nad svými protivníky obvykle vždy vítězil. Ďáblova dcera tak působila jako protivnice opravdu nebezpečná a všehoschopná. Už jen to, jak hravě se dokázala vypořádat s mágem Myxinem, což byl přitom soupeř, s jakým si dlouho nevěděl rady ani mocný démon Černá smrt. Kromě zajímavých nepřátel a zásadních dějových zvratů bych tu však rád zmínil také neméně poutavé prostředí, v němž se tento příběh odehrává. Malá odlehlá vesnice, v jejíž blízkosti se zlověstně tyčí starý ponurý hrad. Tohle jsou zkrátka kulisy jako stvořené pro pořádný hororový příběh. A k tomu pak ještě tlupa posedlých vesničanů oddaně sloužících drakovi a nemrtvým rytířům. Prostě senzace. Myslím, že už asi není potřeba nějak dál vysvětlovat, proč si právě tento příběh zaslouží místo v mém žebříčku.

4. JS 158 - Ledový žalář

     Doktor Smrt se vrací! Řekl bych, že tato věta patří k Johnu Sinclairovi stejně neodmyslitelně jako věta "Být či nebýt" k Hamletovi. V tomto konkrétním případě má však ještě daleko hlubší význam než kdykoliv předtím. Doktor Smrt se totiž tentokrát vrací po mnoha dlouhých letech z hlubin zapomnění a to ve zbrusu novém kabátě. Novým Doktorem se stává známý mafián Solo Morasso, který nebyl za svého předchozího života o nic míň ďábelský a krutý. Tento zloduch má navíc za sebou jednu nadmíru mocnou spojenkyni, jíž není nikdo jiný než samotná Asmodina. Vše začíná ve chvíli, kdy ďáblova dcera navštíví vládce říše stínů Spuka a požaduje po něm, aby propustil duši Doktora Smrti zpět mezi živé. Troufám si tvrdit, že už jen tato úvodní scéna patří k tomu nejlepšímu, co jsme do té doby mohli v sérii vidět. Celé to napínavé vyjednávání mezi Asmodinou a Spukem, při němž si oba vzájemně poměřují svou moc a vliv, je pro čtenáře určitě nesmírně poutavé. V této době už je Spuk prezentován jako mnohem mocnější démon, než jak tomu bylo v jeho počátcích. Přesto se však ještě pořád obává Asmodise a netroufá si jakkoliv se vzepřít jeho vůli. To je samozřejmě velmi pozoruhodné, když vezmeme v potaz, jakým způsobem se Spukova dějová linie vyvine v budoucích dílech. Tento díl je však zaměřen především na Doktora Smrt a jeho novou podobu. Ta je dle mého názoru o poznání zajímavější než ta předchozí, jelikož v minulosti byl Doktor postavou poněkud přímočarou bez nějakého propracovanějšího pozadí. V Morassově podání je však Doktor Smrt mnohem více náladový, ambiciózní a nevyzpytatelný. Nyní už to není jen nějaký zatvrzelý zloduch, jehož jedinou životní náplní je sloužit ďáblu a páchat zlo. Plány nového Doktora Smrti jsou mnohem rafinovanější a sofistikovanější. Hned v tomto díle na lovce duchů vyrukuje s jedním ze svých nejďábelštějších projektů, jímž je zmrazování lidí zaživa. Nicnetušící John je tak zničehonic vtažen do smrtící pasti, z níž se nakonec dostane jen s pomocí svého věrného přítele Suka. Doktor Smrt tak znovu předvede svou hrozivou moc a čtenářům tím připomene, proč byl svého času právě on Johnovým nepřítelem číslo jedna. Je to prostě návrat ve velkém stylu a jasný důvod, proč by si tento příběh žádný správný fanoušek neměl nechat ujít. Ledový žalář je přesně jedním z těch zlomových dílů, které zásadně ovlivnily další vývoj celé série. Nejen že se v tomto příběhu uděje spousta velkých a důležitých věcích, ale mnoho je jich také přislíbeno do budoucna. Pro mě je to jedno z nejlepších sinclairovských dobrodružství a plně zasloužené čtvrté místo v mém žebříčku.

3. JS 197-198 - Smrt z oblak/Ďábelský elixír

     A už tu máme stupeň vítězů. Na třetí příčce se tentokrát umístil dvoudílný příběh pojednávající o jedné z nejďábelštějších akcí Vražedné ligy. Doktoru Smrti už pořádně narostl hřebínek a pomalu se začíná osamostatňovat od své patronky Asmodiny. Ta to však sleduje se značnou nelibostí a vše postupně směřuje k nevyhnutelnému konfliktu. Ještě než k němu ale dojde, musí Doktor Smrt nejprve získat posledního člena pro svou Vražednou ligu. Tím by se měl stát Xorron, pán zombií a ghoulů. Morasso však zatím netuší, kde ho má hledat a tak se nám tu otevírá zbrusu nová zápletka, která se protáhne až na několik desítek dílů. Tento konkrétní příběh se však primárně soustřeďuje na něco trochu jiného a tím je krádež Johnova speciálního kufříku se všemi jeho magickými zbraněmi. To je hodně zajímavý nápad, co říkáte? Ačkoliv už se Johnovi nepřátelé o něco podobného v minulosti pokusili, nikdy to nezašlo tak daleko, že by se někdo odvážil vloupat přímo k němu domů a kufřík mu jednoduše sebrat. Události, které následují hned poté, jsou rozhodně neméně dramatické. Lovec duchů zloděje pronásleduje až na palubu letadla, které má namířeno do New Yorku. Ačkoliv se Johnovi nakonec podaří získat svůj kufřík nazpět, hned vzápětí je konfrontován s ničivou silou Mlhy smrti. Je to vůbec poprvé, kdy je Mlha použita v plné síle a v tak velkém měřítku. Uvnitř letadla letícího nad Atlantikem navíc neexistuje žádná možnost úniku a lovec duchů se tak ocitá v takovém nebezpečí, jaké mu už velmi dlouho nehrozilo. A to je teprve první část. Ta druhá je totiž ještě o poznání dramatičtější. Pan Dark zde přišel s nesmírně zajímavou zápletku, kdy se Johnova přítelkyně Jane nechá v přestrojení za prostitutku dobrovolně zavřít do vězení, aby tu vyzvěděla nějaké informace od čerstvě uvězněné Pamely Scottové. Lady X však na cele není sama. Kromě ní je tu zadržována také Viola Mandini známá z Johnova dobrodružství v ďábelském lunaparku. Obě ženy Jane připraví několik pořádně horkých chvilek a detektivka nakonec jen o vlásek unikne smrti. Musím říct, že celý tento nápad s Johnovou přítelkyní ve vězení považuji za velice originální a důmyslný. Je to tak trochu zápletka ze Zjevení z Dartmooru jen v ženském podání. Rozhodně velmi nápadité. Ke slovu se tentokrát více dostává také Marvin Mondo, který se většinou drží spíše v pozadí. V tomto případě však bylo zapotřebí do plánu Vražedné ligy zahrnout i nějakou tu pokročilejší techniku a právě od toho tu má Doktor Smrt Monda. Své velké momenty tu však zažijí i Lady X a Tokata. Ještě jednou musím zopakovat, že tento příběh je prostě úžasný. Skládá se ze dvou dílů, z nichž každý je o něčem úplně jiném a přesto oba dohromady tvoří jeden dokonalý celek. Nic lepšího už se zkrátka na třetím místě umístit nemohlo.

2. JS 189-191 - V zemi vampýrů

     Na druhém místě se tentokrát umístila velká upíří trilogie o bratrech Fariacových. Podotýkám, že je to již druhá takováto upíří trilogie v pořadí a mohu s klidem říct, že za tou první s hrabětem Daluarkem rozhodně v ničem nezaostává. Na počátku všeho stojí jeden horký tip, podle něhož se uvnitř velké londýnské firmy Fariac Cosmetics děje cosi nekalého. Když se John po této stopě vydá, zjistí, že je v laboratoři oné kosmetické firmy přechovávána lidská krev. Než však stačí cokoliv podniknout, je dílem nešťastné náhody přenesen v čase a to rovnou do 17. století. Zde se pak setkává s předky svého dobrého přítele Františka Marka, přezdívaného Napichovač. Zároveň se zde však také musí utkat s mocným upírem, hrabětem Fariacem. Ten je podle všeho dávným předkem vlastníka a ředitele oné kosmetické firmy, v níž předtím John pátral. Zatímco se tedy lovec duchů v minulosti potýká s upířím hrabětem, jeho přátelé pokračují v pátrání po tajemství Fariacova chemického koncernu. Příběh se tak rozděluje na dvě velké dějové linie, z nichž jedna se odehrává v současnosti a druhá v dávné minulosti. V posledním dílu trilogie se pak obě tyto dějové linie protnou a vyústí v nadmíru velkolepé a efektní finále. Myslím, že už jen z toho, co jsem tu napsal, je celkem zřejmě, proč se právě tento příběh umístil na druhém místě mého žebříčku. Pan Dark nás v této trilogii doslova zaplavil přívalem skvělých a neobyčejných nápadů a naplno předvedl svůj ohromný vypravěčský talent. Za pouhé tři díly se tady toho odehraje hrozně moc a do děje se zapojí snad všichni Johnovi nejbližší přátelé. Příběh však přitom vůbec nepůsobí nějak překombinovaně a všechno do sebe nakonec perfektně zapadne. Celá ta zápletka s tajemnou krví přechovávanou ve Fariacově kosmetické firmě pak ještě navíc bude mít v budoucnu svou dohru. Jedná se totiž o velmi poutavé téma, k němuž se bude autor pravidelně vracet a důmyslně s ním nakládat. Zapomínat však nesmíme ani na ústřední dvojici protivníků, která nás touto trilogií provází. Bratři Fariacovi rozhodně patří k těm nejlepším a nejzdařilejším jednorázovým zloduchům, jaké se kdy panu Darkovi podařilo stvořit. Každý z nich tu má svou vlastní dějovou linii a každý z nich zatápí Johnovi či jeho přátelům zcela odlišným způsobem. Oba však tvoří jedno dokonalé smrtící duo. A do toho je tu pak ještě ta úžasná atmosféra dávných časů, kdy se lidé ještě obávali různých nevysvětlitelných jevů a po setmění to pro ně nebylo ani zdaleka tak bezpečné jako dnes. Myslím, že o kvalitách této trilogie toho již bylo řečeno dost. Pokud jsem vás snad ještě nepřesvědčil, zkuste si tento příběh přečíst sami a jistě velmi rychle pochopíte, proč je tak skvělý a proč si zaslouží druhé místo na stupnici vítězů.

1. JS 180-181 - Monstra doktora Monda/Královna říše vlků

     Předpokládám, že jste asi byli velice zvědaví, jaký příběh se asi tak mohl umístit na prvním místě. Pro některé je můj výběr možná trochu překvapivý, ale já prostě nemohl jinak. John Sinclair jako vlkodlak? Tohle prostě nemohlo skončit nikde jinde než na první příčce mého žebříčku. Ano, přesně tak to je. Díly Monstra doktora Monda a Královna říše vlků zkrátka představují to nejlepší a nejzajímavější, na co můžete ve čtvrté padesátce narazit. Nejprve tu máme jednu dramatickou příhodu o vniknutí krvelačného vlkodlaka do domu jedné starší dámy. Tou dámu však není nikdo jiný než lady Sarah Goldwynová, která se vraždícímu monstru dokáže ubránit. Před Johnem se tak rázem rýsuje zbrusu nový případ, který jej zavede až do prostředí psychiatrické kliniky doktora Marvina Monda. Ten se kromě léčby duševně chorých pacientů zabývá také poněkud zlověstnějšími aktivitami. K těm patří kupříkladu hrozivé experimenty, jejichž cílem je vytvoření jakýchsi umělých bezduchých monster, které oddaně poslouchají Mondovy rozkazy. Šílený vědec má však na kontě také jiné hrůzné výtvory. Tím nejďábelštějším je jisté sérum, jež dokáže proměnit obyčejného člověka ve vraždícího vlkodlaka. Právě s tímto sérem se pak John seznámí na vlastní kůži. Ano, přesně tak. To, co bylo až doposud zcela nemyslitelné, se právě v tomto příběhu stává hrozivou skutečností. Slavný lovec duchů John Sinclair je proměněn v krvežíznivého vlkodlaka a vydává se na svou zběsilou cestu, která vede až ke královně říše vlků Lupině. V nouzi nejvyšší však Johnovi pomůže jeden poněkud nečekaný spojenec. Pokud to až doposud znělo nanejvýš zajímavě, pak ještě počkejte na další pozoruhodné zvraty. Doktor Mondo totiž není jen tak nějaký vyšinutý vědec, nýbrž horký kandidát na nejnovějšího člena Vražedné ligy. Do dění tak náhle vstupuje Doktor Smrt a jeho dva neméně smrtící společníci Tokata a Lady X. Ti si samozřejmě nebudou brát ani tentokrát žádné servítky a jakmile se jim naskytne vhodná příležitost k odplatě, ihned ji bezezbytku využijí. Doktor Smrt má však zájem nejen o Monda, nýbrž také o vlkodlačici Lupinu a tak se jeho tým během tohoto příběhu rozroste hned o dva nové přírůstky. Kromě toho všeho, co jsem tu už napsal, je na tomto skvělém dvoudíle tolik dalších úžasných věcí, že to snad ani pořádně nejde všechno vyjmenovat. Toto je Jason Dark ve své nejlepší formě, kdy nám předvádí naprosto famózní thriller bez jediného hluchého místa či jakéhokoliv jiného nedostatku. Myslím, že jen o málokterém příběhu Johna Sinclaira lze říci, že je naprosto dokonalý. Právě v tomto případě by však bylo takové hodnocení zcela na místě, protože tento dvoudíl prostě dokonalý je. Nejen, že se jedná o jeden z nejlepších a nejzásadnějších příběhů s Vražednou ligou, nýbrž také o naprosto zlomový příběh, v němž padlo jedno velké tabu. A tím bylo právě to, že je John Sinclair nedotknutelný. Pokud není před silami zla v bezpečí dokonce ani hlavní hrdina, pak už jde skutečně do tuhého. Jistě tedy asi nemusím nijak dál vysvětlovat, proč považuji právě tento příběh za naprostý vrchol čtvrté padesátky a jasného vítěze tohoto klání.

     Tak a je dobojováno. Všechna místa v mém žebříčku byla důstojně obsazena a mně nezbývá nic jiného než to jako obvykle nějak smysluplně uzavřít. Musím přiznat, že tentokrát to pro mě bylo o poznání zajímavější, protože jsem narozdíl od předchozí padesátky nebyl tolik vázaný na zvolení celkem jasného a povinného vítěze, nýbrž jsem měl možnost se nad svým výběrem mnohem více zamyslet a vybrat něco, s čím mohou někteří souhlasit a jiní zase ne. Ať už je to ale jakkoliv, věřím, že jsem ke své volbě přistupoval nanejvýš zodpovědně a vybral právě takové díly, které se dokázaly nějak výrazněji zapsat do historie sinclairovské série. Samozřejmě ale budu jako obvykle rád, když se podělíte o své vlastní názory a tipy na favority. Příště nás čeká pátá padesátka a díly 201-252. Dostáváme se tím do časového rozmezí mezi lety 2002-2004. Já sám jsem už velice zvědavý, pro jaké mistrovské kousky se tentokrát rozhodnu. Určité tipy mě napadají již v této chvíli. Nesmíme totiž zapomínat na to, že v příští padesátce nás mimo jiné čeká také epický souboj mezi Asmodinou a Doktorem Smrtí. Zrovna u tohoto příběhu by bylo zajisté s velkým podivem, kdyby se v mém žebříčku neumístil. No, víc už ale prozrazovat nebudu a ponechám už jen na vaší představivosti, abyste zkusili sami uhodnout, jaké díly bych pro příští Top 10 asi tak mohl zvolit. Uvidíme, jestli se pak nakonec shodneme či nikoliv. Pro tentokrát je to už vše. Uvidíme se zase u další části a páté padesátky.